6. 12. 1998
... nohy si klidně odkráčely doprostřed pódia
Je nedělní odpoledne šestého prosince 1998. Trolejbus plný dětí zastavil na konečné na Lesní čtvrti. Poznávám některé tváře, taky bílé auto s nápisem "Handicap (?)" - jsme tu správně.
V sále Lesanky už finišují přípravy. Jeviště je zahalené do magické černé a všemu vévodí nápis "Večer magie".
Ale to už na scénu vstupuje Aleš, mistr kouzelnický a průvodce večerem, v báru utichá hovor maminek, vozíčkáři nedočkavostí přibrzďují vozíky a vše začíná. Ze začátku nás mistr překvapuje svými kouzelnickými kousky. Nečekaně uhodne slovo, na kterém se tajně dohodnul celý sál, aby vzápětí záhadně osvobodil dva dobrovolníky, které předtím nemilosrdně svázal provazy. I nafukovací balónek odolal jeho ostré jehlici a neprasknul. No bylo toho ještě hodně, ale to už přišli ke slovu také kouzelníci z řad dětí.
Na pódium vstupuje Jirka Kotyza a nese si krabici od pracího prášku. Jen co nám ukázal, že je prázdná, už se z ní doslova valí hromada barevné stuhy. Kde se vzala, tu se vzala. Jirku na pódiu střídá Martin Hrtús, vkládá vajíčka do sklenic s vodou a k našemu vzteku jedno vejce plave a druhé klesá ke dnu. Kouzlí ještě dál a po něm přichází Žralok a jeho upovídané loutka. Na pódiu se také objevil Romča Žák, který dokázal bleskově sčítat oka na kostkách a mávnutím ruky zcelit rozstřihnutý provázek.
Ale to nejskvělejší číslo mělo teprve přijít. Půlení člověka před zraky diváků. Kouzelník pomocí ostré pily odřízl nejprve nohy své živé figuríny. A nohy si klidně odkráčely doprostřed pódia. Podobně dopadly i zbylé části těla. Jej, to muselo bolet. Nakonec ale jednotlivé části kouzelník zase spojil, takže nebojte se - nikde nepotkáte bezhlavého člověka.
Nakonec se zpívalo a taky obdarovávalo. Rozdávalo se "Překvapení v krabičce", které každý z dětí přinesl a přišel také nefalšovaný Mikuláš s čerty a sladkou mikulášskou nadílkou pro každého.
A protože žádný z kouzelníků neuměl vracet čas, museli jsme končit - tak zase za rok!
Tomáš Vuki Šácha
