23. 8. 2005
Právo
Jak vypadá starověké nilské zavlažování uprostřed Vizovických vrchů? Jedním slovem - zajímavě. Nahlédněme blíže na akci zlínského humanitárního sdružení Handicap (?).
Voda protéká lepenkovými rourami, které přidržují desítky rukou v ideální poloze tak, aby pramínek dotekl až do nepříliš vznešeného místa určení - plastového „bažanta“. Živého hada tvoří děti na invalidních vozících, mentálně nebo zrakově postižení, epileptici i zdraví.
Všichni tito účastníci se sešli v rekreačním středisku za Vizovicemi na speciálním táboře, který již podvanácté pořádá zlínské humanitárního sdružení Handicap (?).
„Na dva týdny tady máme 80 dětí a tak 50 z nich má nějaký fyzický nebo mentální handicap a zbylé děti jsou sice zdravé, zato pocházejí z dětských domovů. Cílem je integrovat postižené děti mezi jejich zdravé vrstevníky. Kromě toho tábor odlehčí i rodinám, tady se o děti stará asi třicetičlenný personál,“ vysvětlil jeden z organizátorů Aleš Chudárek. „Já jsem tady už po osmé a je to fakt super tábor. Moc se mi tu líbí a mám tu spoustu kamarádů. Včera večer jsme měli třeba stezku odvahy,“ řekla Právu jedna z účastnic, vozíčkářka Martina.
Před střediskem vyrostla velká plátěná pyramida. Magický kruh s obeliskem uprostřed a také stylové oblečení dětí i vedoucích nenechá nikoho na pochybách, v jaké historické době se účastníci pohybují. „V minulých ročnících jsme hledali Svatý grál, byli jsme na dvoře Rudolfa II. a letos putujeme starověkým Egyptem. Vyrobili jsme si oblečení i papyrus, čteme hieroglyfy a hodně soutěžíme,“ popsal Aleš Chudárek.
Díky pár dnům slunečného počasí mohli vedoucí i děti využít o víkendu i přilehlý bazén a jiné hrátky s vodou - třeba zmíněné nilské zavlažování, které při vší snaze skončilo promáčeným oblečením. Nemohla za to ovšem nešikovnost, ale salvy smíchu, se kterými se celý řetězec neúspěšně potýkal. „Všechny děti přitom při táborových hrách plní stejné úkoly. Jejich příprava je kvůli tomu velmi náročná. Každý úkol by měl být zajímavý pro zdravé děti, na druhou stranu ho musí zvládnout například i vozíčkář,“ vysvětlil jeden z vedoucích.
Děti soutěží v barevných týmech a hecují se pokřiky. „V dáli vidím Vizovice, cítím vůni slivovice. Hej, hej, hej -Černí jsou nej!,“ haleká jedna skupinka a druhá jí odpovídá: „Když jde Žlutá kupředu, jiné barvy pláčou, do kanálu skáčou!“ Nakonec jdou ale se smíchem všichni společně na oběd.
Tábor končí ve čtvrtek a do té doby čeká na osmdesátku dobrodruhů ještě spousta her a soutěží
