25. 3. 2019
Himálaje, lezecký výcvik, laviny, Sněžný muž Mígo, Pidinožkové, "klouzoledění" ...
Na letošní zimní prázdniny s Handicapem nezapomenu. Tentokrát jsme se v počtu 41 účastníků přestěhovali do „Himalájí“. Čekala nás tady náročná horolezecká výprava. Kurzem nás prováděla zkušená dvojice horolezkyň - Mont Blanka a Mgr. Lysa Horá, které nás učily práci s lanem, jak se správně vzájemně istit a jak spolupracovat.
Náš výcvik přerušilo nečekané překvapení, narazili jsme na živoucího Yettiho. Během pár chvil jsme se seznámili a zjistili, že se jej nemusíme bát. Jmenoval se Mígo. On nám (podle našich malých nohou oproti jeho) říkal „Pidinožkové“. Se svým kamarádem Percym hledali desítky Kamenů, které se poztrácely z jejich vesnice a ležely všude možně. Většinou na nepřístupných místech nebo je někdo strážil. Samozřejmě, že jsme je v tom nenechali samotné a během celé expedice jim pomáhali.
Úkolů před námi leželo hodně. Mezi zapeklité patřilo třeba překonávání Laviny, boj s Vichřicí nebo třeba získávání Kamenů z jeskyně, kterou hlídali zuřiví ochránci, Tučňák a Lední medvěd. Zuřivě na nás prskali, ale my se nedali a všechny kameny získali! Nebo jsme se také klouzali po ledě. To byla švanda. Všichni jsme si pomáhali a drželi za jeden provaz a to doslova. Museli jsme totiž posbírat kameny na zamrzlém jezeře a nešlo to jinak, než s jištěním a sílou celého týmu. I Percy s Mígem se vždycky zapojili a pomáhali nám.
Moc ráda vzpomínám, jak jsme učili Yettiho našim zvykům! Bylo milé, když jsme ho učili různé věty, když zkoušel chytat balón nebo jak chutná jablko. A moc se mu líbilo, když ho někdo škrabkal na zádech.
Na konci celého kurzu jsme dostali ten nejtěžší úkol. Vydat se na nejvyšší horu Himalájí, kde jsme měli najít poslední Kameny a pak je všechny zanést do lesů, kde Mígo bydlel. Nejtěžší ani nebylo Kameny najít, ale rozloučit se s Mígem, který šel zpět za ostatními Yettíky.
V den odjezdu nás ještě navštívil sám Strážce kamenů, který na sobě hrdě nesl všechny nalezené Kameny. Všem nám poděkoval a dokonce jsme od něj dostali i sladké dobroty; on mu asi Mígo pověděl, co máme rádi.
Lezu, lezu zdáááááááááááááááár!
Tábor s Handicapem mi přinesl nejen nové zážitky a kamarády, ale hlavně mi ukázal jak jednoduché je dát lásku někomu, koho mám ráda nebo mě jen něčím potěšil. Také jak je důležité držet za jeden provaz, obejmout se, usmát se, to vše je zadarmo a my jsme téhle krásné lásky měli plno každičký společný den. Děkuji za krásně prožitý tábor a na dalších akcích Ahooooj :)
Anička Mígo Pobudová
Fotogalerie na FB - ZDE
