10. 2. 2016
Jsem Olaf, a mám rád vřelá objetí...
Jak si to naše děti užívaly na posledním zimním táboře, uveřejňujeme níže v originální výpovědi Moniky Kubešové nazvané "Monika a její kronika". Pokud byste náhodou něčemu nerozuměli, můžete nahlédnout pro přehled do fotogalerie na našem Facebooku ZDE
Takže zde je MONIKA A JEJÍ KRONIKA - bez velké cenzury a gramatických úprav – je to tak autentičtější a hlavně výstižnější.
Pátek
Včera jsme přijeli a vedoucí nás rozdělili do pokoje. Spím tam s Hanou a Martinou a vedoucí Verčou. Po večeři jsme měli promítání. Pohádku ledové království. Super.
Sobota
Dneska jsme šli na snídání a budou hry seznamovací. Tam přišly královna Elza, sestra Anna a sněhulák Olaf. Seznámily jsme se a hráli jsme s nimi seznamovací hru. Přišel tam ale zlý Torun a ukradl Elze moc. Pak jsme museli pomoct Olafovi. Aby nám neroztal, zbíraly jsme pro něho venku sníh co zbyl na velkou hromadu. A taky jsme hráli hry venku se sněhem. Teď máme odpolední klid.
Šli jsme dolů a nasvačili a pak nám řekli, že se máme obléct a vedoucí Verča mě zamkla v pokoji. Nevěděla, že jsem na záchodě. Potkali jsme kámen, ale nebyl to kámen, byl to moudrý Troll. Řekl nám, že Elze vzal sílu Torun a schoval ji do tajné jeskyně. Musíme získat zaklínadlo, abysme ji otevřeli. Bojovali jsme proti Zimníkům, kteří hlídali kusy ledu. Museli jsme je obelstít a ty kousky jsme jim brali a navlíkali na šnůru. Jak jsme je přemohli, dali nám první část zaklínadla. Teď si zpíváme večer u kytary.
Neděle
Olaf přišel a řekl nám, že pro nás má překvapení. Bylo to Olafovo jídlo. Když jsme hodily velkou kostkou 6tku tak jsme oblekli rychle čepici a rukavice a šálu a mohli utíkat pro dobroty je sníst. Byla tam čokoláda oplatky banány. Druhá hra byla taková, že jsme malovali sněhuláky. Měli jsme na to taky tu kostku. Jednička byla hlava dvojka nos trojka břicho atakdál. Kdo měl nejvíc sněhuláků, ten dostal od Olafa objetí. Vřelé objetí. Pak nám Troll řekl, že máme další úkol. Na hřišti byl Ledovec. Někteří jako plavali pro jeho kusy ledu a ostatní ty balonky přenášely do bezpečí. Až to bylo, tak jsme Ledovce prohledali. Ale zaklínadlo jsme nenašli. Pak jsme zjistili, že to musí být ukryté v tom ledu. Ty co se báli prasknutí, tak šli dozadu. Ty co se nebáli tak to praskaly a hledaly zaklínadlo. Máme to.
Odpoledne jsme šli zase za Trolem. Ten nás poslal k Yetimu. Byl popletený. Zapomněl, co po něm chceme tak jsme mu zpívaly, aby se mu rozsvítilo. To nepomohlo. Pak nás poprosil, jestli mu neposbíráme dříví. Tak jsme mu posbíraly dříví. Zaklínadlo nám nechtěl dat. Nakonec nám ho dal. Už máme tři. Pak jsme vyráběly svítící Sněhuláky. Večer jsme hráli Olafův kvíz. Rozdělily nás do družstva žlutý a zelený. Přišla tam moderátorka Liduška a náš Olaf a hráli. Vždy začal jeden tým. Vybrali jsme si číslo buď zelené, nebo modré, nebo červené na velké tabuli a moderátorka si nás vybrala dopředu. Buď jsme dělali pantomima, nebo malovali, nebo mluvily. Pak pokračoval druhý tým.
Pondělí
Hrajeme stolní hry a čekáme na Elzu a Annu a Olafa. Navlíkáme taky korálky, malujeme. Pak přišla Elza a Olaf. Rozdali nám loterii. Hráli jsme Bingóóó. Na papírkách jsme měli obrázky zvířat. Jak Elza losovala zvířata, tak jsme si je škrtali. Někdo měl rohy, někdo měl řadu. Vždycky se dostávaly kokina. Kdo tu loterii vyškrtal celou, měl Bingo. Pak za námi došla návštěva sponzoři Kovárna Viva. Domluvili jsme se, že k nim někdy půjdeme na návštěvu. Taky dostali vřelá objetí.
Pak nám Trol řekl, ať hledáme kupce ledu. Byl tam i sob Sven s mrkví. Polovina z nás řezala led a ostatní to roznášeli ke kupci na saních. Kupec nám to zkontroloval a zaklínadlo nám potom dal. Až jsme splnili poslední úkol, přišel Torun. Udělali jsme jako velký oheň a on roztál. Dal nám poslední zaklínadlo. To jsme potřebovali u Ledové jeskyně. Jak jsme řekli celou básničku, jeskyně se otevřela. Všichni jsme šli dovnitř. Byly tam rukavice Elzy. V nich byla její síla. Elza byla šťastná. I my že se nám to podařilo. Po večeři jsme měli diskotéku a tancovali jsme radostně.
V úterý jsme ještě hráli hry, dostávali diplomy a sněhuláky z Tic Taců na památku, vzpomínali ale taky balili a loučili. Už se těším na příště.
Monika Kubešová
