13. 6. 2011
Díky, že jsem to mohla zažít
Byla jsem moc ráda, že jsem mohla jet s Handicapem na Jarní tábor, který se konal letos v květnu ve Francově Lhotě. I když už jsem byla s Handicapem jako asistentka víckrát, na „Koních“ ještě ne, takže jsem byla hodně zvědavá, co všechno se dá u koní prožít. Už na srazu bylo cítit těšení a nadšení dětí. Počasí nám přálo (a to nejen na úvod, ale po celou dobu pobytu). Při příjezdu jsme viděli na kopcích pasoucí se koně; vítala nás také krásná jarní příroda i milí majitelé. Po ubytování jsme hráli veselé seznamovací hry, ale hlavně jsme šli na obhlídku stájí a dokonce hned taky jezdit. Koníci byli klidní. Během čekání na jízdu jsme si mohli čas zkrátit tím, že jsme si mohli některé koně hřebelcovat, česat nebo jim dát mrkev nebo kousek chleba.
Ráno nás budil zvuk zvonu na náměstí, pak jsme měli rozcvičku, dopoledne jsme chodívali cvičili na koních, odpoledne hráli známé i neznámé hry, večer nás čekal nějaký další zážitkový program. Každý den měl svou neopakovatelnou atmosféru. Taky jsme si mohli pohladit psy, kočky nebo dokonce kozu, která navíc čekala kůzlata. Kochťa dělal výběrové řízení na jejich jména. Kdoví, jestli už se narodila a jak se nakonec jmenují… Děti taky soupeřily na olympiádě, jindy se utkaly v nových stolních hrách, bezvadném hokeji a fotbale, taky zkoušely "šprtec". Sluníčko hřálo jako v létě, takže jsme museli poslouchat starostlivého zdravotníka Dana, který nám neustále připomínal nutnost UV mazání.
Jeden den po odpoledním klidu měl hlavní vedoucí pro všechny překvapení. Pozval nás na muzikoterapii. Paní, která to uváděla, hrála na různé africké nástroje a zpívala etnické písně. Děti si mohly samy vyzkoušet rozeznít zvonkohru a zahrát si na bubny různých velikostí. To byl rachot! Vedoucí byli nadšení z australských „didžeridů“ - takových dlouhých trubek – klukům dospělákům se celkem dařilo ty původní zvuky z tohoto nástroje vyloudit. Zpívali jsme písničky na přání (a to nejen na táboráku), taky jsme tancovali na diskošce, kterou řídil DJ Wajha s asistentkou Maruškou, opékali špekáčky, hráli vodní bitvy. Prostě na nudu nebyl čas.
Celý týden byl pro mne úžasný zážitek. Za svou pomoc jsem byla odměněna úplně královsky – úsměvy a radostí dětí a trvale mi zůstanou vzpomínky na společně prožité chvíle s bezva partou. Díky.
Darča Ševčíková
