7. 8. 2009
Na Praděd, elektrárnu, Rejvíz, do skláren, Zlatých hor, Losin...
... ale hlavně na Keprník! ...záhadný to pojem a já mám dojem, že to letošní putování po Jeseníkách bylo vlastně jedno velké kroužení kolem majestátného Keprníku a přitom se stihlo viděti tolikero zajímavých míst…
Například Jeskyně na Špičáku se srdcovými chodbami, minimuzeum auto-moto veteránů v České Vsi s pohodovým piknikem u splavu říčky Bělé. Počasí nemělo chybu, neb bylo dobře zamluvené a teploty kolem 30 C ve stínu přímo vybízely k návštěvě mnichovské soukromé sklárny s dočervena rozpálenou sklo tavící pecí... ale skleničky to byly úžasné - séhr gúúút, né němčiny třeba nebylo, není Mnichov jako Mnichov, ten náš byl součástí Vrbna pod Pradědem. No a když je něco „POD“ musí být „HANDICAP(?)“ samozřejmě „NAD“, proto zcela logicky následoval výjezdo-výšlap na Praděd (no zpocení jsme byli řádsky, ale stálo to za to). Do kopce jsme šli pěkně kvapem, ale dolů jsme přímo fičeli. A to i díky horským „kolobrndám“, které někteří z nás vyzkoušeli, spěchaje na přednášku horské služby.
Další den výšiny vystřídala údolí s přečerpávací elektrárnou Dlouhé stráně. Vstup do útrob hory velkým tunelem lehce připomínal prostředí nějaké starší "bondovky", ale prudký výjezd k hornímu umělému jezeru bravurně zvládnutý naším stále usměvavým a ochotným řidičem, nás opět vrátil do horské tématiky. Byl odtud krásný výhled na Praděd, Jelení hřbety, Petrovy kameny a samozřejmě i na Keprník, který byl fotogenicky magnetický. Zákaz koupaní (stejně to bylo studené) na tak přitažlivém místě byl hned vzápětí elegantně nahrazen cachtáním v termálním bazénu ve Velkých Losinách. Tam jsme navštívilii místní ruční papírny. A kdeže jsme to spali? V menším na okraji Jeseníku zašitém hotýlku Nodus. Přívětivost, ochota a pohoda, co víc dodat. Nedaleký Rejvíz nedával nám spát a dřevěné chodníky ztlučené z trámků byly samo sebou výzvou pro "vozmeny" s romantickou prémií v podobě mechového jezírka. Nutnost ustanovit ženijní oddíl jen dokresluje adrealinovou náročnost. Poetičnost rejvízského rašeliniště vystřídala pragmatická praktičnost, neb učiti se zlato rýžovati se může hoditi... a kde jinde než ve zlatorudných mlýnech ve Zlatých horách. Neúspěšnost našich zlatokopů bylo třeba vzduchem a klidem lázeňským kompenzovati, a tak jsme vyjeli do lázní "Prisnitzových". Uklidňující procházka kolem pramenů zpestřená o kvíz: "jak se jmenuje chata 7km severně od Ramzové?" s Jožkovou pohotovou odpovědí, že "Paprníííííík" (Paprsek bylo správně) jen opět dokázala zakořeněnost jisté hory v našem podvědomí. Polehávání v bublinkách a výřivkách bazénu v Karlově Studánce bylo definitivní tečkou dne veskrze lázeňkého.
A co účastníci? Já viděl pohodu, vzájemnou náklonnost 32 dobrých duší, všudy přítomnou dobrou náladu a stále dobité "baterky". A co závěrem? Dík. Dík všem co chtěli, udělali, připomohli, aby aktivizační zájezd „HANDICAPu“ v Jeseníkách "bohovským" byl a co ten Keprník?!?, příště ho určitě výjezdo-vyšlapeme!
Váš Karel, kulturně-sociálně-politicko-ekonomický referent
