5. 5. 2004
Videofestival "S Vámi nás baví svět"
Ptáte se: „Cože je to vlastně ten Albert, o který jsme bojovali?“ Je to taková docela těžká soška, podobající se herci Juliu Satinskému (alias Albertovi z filmu „S tebou mě baví svět“), která se uděluje nejlepším videosnímkům v soutěži „Videofestival“.
Do této soutěže bylo přihlášeno 64 videozáznamů, které usilovaly o tuto cenu nejvyšší a my patřili s videosestřihem naší táborové „Cesty kolem světa mezi ně“.
Ale začněme při vzpomínání na tuto akci pěkně od začátku.V sobotu ráno jsme se sešli v plném počtu patnácti lidiček, abychom vyrazili „dobýt filmový svět“. Sluníčko tehdy krásně svítilo a nálada byla skvělá, plná očekávání. S veselou jsme dorazili do Moravské galerie v Brně, kde se celá akce konala. Na uvítání nám zahrála cimbálová muzika, při které se dobře zpívalo a i na taneček došlo. Pak jsme se měli přesunout do promítací místnosti. A nastaly problémy: zdvihací plošina, která nevyveze elektrický vozík do patra, malý sál, kde málem nebylo místo pro vozíčkáře, menší zmatek u zasedacího pořádku. Že by pořadatelé nepočítali s přítomností pohybově postižených dětí?... No ale – dobří lidé se vejdou všude, toho jsme se drželi, a tak jsme se tam nakonec nějak vměstnali všichni.
Program mohl začít. Velkým potleskem byli přivítáni protagonisté filmu „S tebou mě baví svět“, Václav Postránecký a Pavel Nový, kteří předávali Alberty autorům nejlepších snímků. Projekce byla rozdělena do tří částí, pro nás nejzajímavější byla druhá část, kde se promítal krátký sestřih z videozáznamu z našeho posledního letního tábora. Klobouk dolů před autory a střihači filmu, protože vměstnat to nejdůležitější z tábora do deseti minut. Myslím, že ten potlesk (nechci být neskromná, ale v průběhu akce opravdu největší) stál zato. Mimo ocenění nejvyššího jsme přebírali dodatečně ještě sošku stříbrnou, kterou „Handicap“ vyhrál již v únoru v moravském kole. Během přestávek mezi promítáním jsme se podíleli na tvorbě obrazu, který byl věnován a bude vystaven v Moravské galerii. Na lepence v rámu byly předmalovány věže kostela Petrov v Brně a děti ho podle předlohy vyplňovaly barevnou plastelínou. Vzniklo z toho originální výtvarné dílo.
A co dodat na závěr?
Díky, díky, díky studiu Aleš+Arťa, scénáristům, kameramanům, střihačům, maskérkám, zvukařům, garderobieristkám, hercům atd. - tedy všem zúčastněným „HAPPY TÁBORA“, kteří svými profesionálními výkony upoutali i oko filmového kritika.
maminky Monika Brázdilová a Marcela Zubíková
