25. 7. 2011
Lanovkou, v podzemí, pod Sněžkou, v Adršpachu...
A už je to tady, můj první putovní zájezd s Handicapem. I když jsem od kamaráda Lukáše tak trochu věděla „do čeho jedu“, nemohla jsem se zbavit některých nejistot – nejen z dlouhé cesty vlakem, ubytování, ale taky z neznámého kolektivu. Velmi mě překvapilo, jak rychle se mé obavy rozplynuly. Už ve vlaku jsem skoro všech třicet účastníků výpravy do Krkonoš poznala. Měla jsem na to dost času, protože než jsme se dostali napříč republikou, museli jsme vystřídat tři vlaky a jeden autobus, jednou nás dokonce „přepřahali“ i s vagónem z lokomotivy na lokomotivu, protože neměli na nádraží nakládací plošinu. Jelo s námi totiž taky sedm vozíčkářů. Koukala jsem, jak rychle se uměli naložit do vlaku nebo z něj přes zvedací plošinu vysednout.
Ubytování v hotelu TEDEC v Prostředním Lánově bylo parádní. Zvlášť když jsem uviděla saunu a vířivku; a kluci když uviděli posilovnu. Personál hotelu byl velice vstřícný a nikdo než my jsme tam nebyli, takže jsme se cítili velmi brzy „jako doma“.
Každý den jsme díky nízkopodlažnímu autobusu a našemu Fordu mohli cestovat po krkonošských kopcích anebo za různou zábavou a poznáním. Pokud bych měla vzpomenout aspoň na některé, tak určitě nezapomenu na:
Počasí bylo jak na horách, jeden den jsme se koupali ve venkovním bazéně místního kempu a druhý den jsme mokli na hřebeni na Špindlerově chatě. Před deštěm jsme se strategicky ukryli v aquaparku v Bedřichově. Taky jsme byli ve Vrchlabí, v krkonošském muzeu a navštívili Trutnov.
Z Krkonoš jsme se jeden den trochu vzdálili, to když jsme vyrazili za několikakilometrovou cestou v Adršpašských skalách. Myslím, že ty výhledy na pískovcové velikány stály za to a překvapily úplně všechny.
Večery jsme trávili na hotelu, jeden večer jsme zpívali u kytar, druhý se potili v sauně a užívali si ve vířivce, taky jsme jednou opékali špekáčky nad krbem a jindy zase zkoušeli střílení z luku. Prostě jednou větou: týden utekl jako voda v Labi a my si jej společně opravdu užili.
A jako bonus přidávám:
Dělalo mi radost, když jsem mohla někomu s něčím pomoct. Tento kolektiv mě zaujal svou osobitostí a sehraností. Na všechny jsem si tak zvykla a tolik si je oblíbila, že se mi nechtělo odjíždět domů.
Děkuji za přijetí a těším se na příště
Tereza Hozová
Videoklip ze zájezdu KrokoLENOŠENÍ na You Tube - ZDE
