Za Kamenem mudrců - Handicap Zlín
Nacházíte se: Nástěnka / Letní tábory

Za Kamenem mudrců

2. 9. 2002

Denní věštec píše: Ztratil se Harry Potter!

 

To je dneska zase den! Ještě před chvílí pršelo, teď už zase svítí sluníčko. Z dálky pozoruji mumraj na velké betonové ploše – spousta lidí na několika desítkách čtverečních metrů vytahuje zavazadla z přistaveného vozu, opodál kdosi rozdává nějaké barevné krabice, jiní se objímají, zpívají si v kroužku…

Asi přijel cirkus, napadá mě myšlenka. Z omylu jsem však vyveden během několika následujících minut. Lidé si postupně rozebírají kufry a batohy, nastupují do aut, nebo odcházejí po svých směrem k zastávce trolejbusu. Ve chvíli, kdy parkoviště opouští i to velké bílé vozidlo s mnoha okny, se vydávám dolů i já. Na ploše zůstalo jen pár papírků od bonbónů, jinak nic. Snad jen … Můj pohled najednou utkví na zvláštním předmětu, ležícím poblíž zarostlého obrubníku. Rozhlížím se kolem, jestli se někdo nevrací a potom předmět opatrně zvedám ze země. Tvar i barva oné věci dává tušit, že se nejedná o nic obyčejného. Nejlépe bude, když vše prozkoumám až někde v soukromí, pomyslím si a jistým krokem vyrážím k domovu.

Jako správný detektiv zatahuji žaluzie, rozsvěcuji lampu a přináším si horký čaj. Chvíli studuji tajemný znak a vroubkované desky, pak už však dychtivě obracím na první stránku. To, co vidím, mi téměř vyráží dech. Deník čarodějova učně! Hned na druhé straně mne ještě více zneklidní následující text: „Pozor, přísně tajné! Cizím očím vstup zakázán! Nebo tě potká strašlivé BONGO BONGO! A to bych ti fakt nepřál/a!“ Třesoucími se prsty obracím další stránky. Sleduji záhadné znaky – snad nějaké erby, dále kouzelné předměty a mapu plnou zvláštních obrazců. Vtom mne však upoutá plnicím perem psaný text. Dávám si pořádný doušek čaje na kuráž a začínám číst:

1. den – neděle 18. VIII. – Po dlouhé cestě dorážíme na známé místo. Každý už myslí na to, co bude k obědu. Jaké je však naše překvapení, když po příchodu do jídelny spatřujeme několik barevných erbů, pod nimiž visí dlouhatánské prapory, na zdech jsou nějaké prapodivné obrazy a vstupní stěna je přeměněna v kamennou zeď se schody vedoucími bůhvíkam. Je tu ještě další spousta předmětů, na jejichž zevrubnější prohlídku zatím není čas. Vtom se mezi dveřmi objevuje zvláštní osoba – svou vizáží připomíná tuláka nebo snad nějakého badatele, jedno je však jisté – tohoto člověka vidíme prvně! V rychlosti nám sděluje, co je potřeba. Dovídáme se o historii tajemných Bradavic, o nějakých kouzelnících a o tom, že bez naší pomoci toho ona, doktorka Nedbalová, moc nedokáže. Tajemným událostem však ještě neměl být konec. Po shlédnutí dokumentu o Bradavické škole čar a kouzel se objevuje Mluvící klobouk! Po jednom si nás volá k sobě a rozděluje do šesti kolejí – Nebelvíru, Drakožáru, Žabovřesku, Mrzimoru, Havraspáru a Zmijozelu. Jsem v Havraspáru! Super! A to je pro dnešek vše. Už se těším, co zažijeme zítra!

2. den – pondělí 19. VIII. – Ráno nalézáme něco zvláštního – nedokončený výtisk bradavičnatého zpravodaje – Denního věštce! Píše se v něm, že byl unesen Harry Potter, a že se budeme učit nějaké kouzla! Naším prvním úkolem je nasbírat přísady do Zjevovacího lektvaru. Pobíháme spojeni dřevěným rámem po táboře a hledáme, co je do lektvaru potřeba. Vidím, že nezahálí ani vozmeni, motory jim jedou na plné obrátky, rám je u nich nahrazen speciální páskou. Lektvar zdárně dokončujem a chystáme se na další drsňárnu. Štafeta v okolí tábora nám dává zabrat – plahočit se po skalách, potokem nebo lesem – těžká zkouška, ale stálo to za to. Poté se projevuje síla zjevovacího lektvaru – mezi plameny a kouřem se objevují nějaké svitky. Poznáváme v nich mapy, ale nijak moudří z toho nejsme. U táboráku se nám do rukou dostávají nové zpěvníky, tentokrát modré. Listujeme jak o závod a snažíme se zazpívat si co nejvíce písniček. Tuto noc ale zažíváme ještě něco – z hořícího kruhu vzešlo sedmero talismanů. Ještě nevíme, k čemu nám budou sloužit.

3. den – úterý 20. VIII. – Tak už je to jasné! Amulety nám přinesly mnoho zajímavých věcí: Galeony, za které si budeme kupovat kouzelné předměty, dále pak Posuky, kteří nám mohou zdvojnásobit zisk galeonů v soutěžích; objevila se i sova, která bude nosit vzkazy a tabule, kam bude připisován počet svrčků za úklid v našich boudách. Dopoledne si vyrábíme Kamínky síly, pak je necháváme sušit na sluníčku. Odpoledne je na programu nejslavnější bradavická hra – Famfrpál. Mnohé jsme o ní už slyšeli, ale skutečnost nás ještě více uchvátila. V napínavém boji je úkolem prohodit míč zvaný camrál jednou ze soupeřových branek. Studenti z kolejí Nebelvír, Žabovřesk a Drakožár podnikají jízdu zručnosti na koštěti. Pak se ale dovídáme něco velmi nepěkného. Naše Kamínky síly nám ukradli Jezerní lidé. Vydáváme se na lov, při kterém nám pomáhají nafukovací matračky. Večer vplouváme na parket, kde trsáme jak o život. V průběhu diskotéky nám své taneční umění předvádějí Vuki s Kotětem, Honza s Čvachtou a John s Ivou. Skvělé!

4. den – středa 21. VIII. – Dnes se rozbíhá první kolo rukodělných prací. Už jsme mysleli, že letos nebudem nic vyrábět! Na šesti stanovištích vznikají kouzelnické krabice, tužkovníky, těžítka – sněžítka, kouzelnické kloubouky, záložky a desky na naše deníky. Během poledního klidu poprvé navštěvujeme Kafírnu, která nám dává možnost vyslechnout několikero detektivních příběhu a posedět s kamarády u kafe nebo čaje. Dobrý nápad! Odpoledne vyrážíme na „nedalekou“ rozhlednu Karasín. Výšlap je sice namáhavý, ale výhled do krajiny nakonec stojí za to. Hrajeme hru zvanou Latrína a pak už prcháme do tábora. Před večeří sledujeme, jak mořeplavci a mořeplavkyně skupiny „A“ statečně obsazují ostrovy a po ní se scházíme uprostřed tábora na večerní chvilku kytárkování.

5. den – čtvrtek 22. VIII. – Ráno opět vyrábíme, každý samozřejmě jiné věci než včera. Po obědě vyrážíme na drsnou zkoušku – létání na koštěti a zjišťujeme, že překonat několik překážek s pometlem mezi nohama není nic jednoduchého. Během hry, která spočívala v odhalení podobizen našich kolejních prefektů, povzbuzujem naše kolegy při stolním famfrpálu a později i při famfrpálu klasickém. Musím uznat, že jim to šlo minimálně stejně dobře jako nám. No a večer… To se zase někteří (a tímpádem i všichni ostatní přihlížející) vyřádili. Na pódium vyběhli legendární Beatles, slavná Madona, téměř stejně slavná a svůdná Britney, nesmrtelný Kája Gott s Darinkou Rolincovou, svalnatý Martin Maxa, polonahý Rišo Müller, hvězdy z Pomády, Titanicu a Hříšného tance a Freddy Mercury se skupinou Queen. Byli jsme u vytržení!

6. den – pátek 23. VIII. – Dnes se konečně dostává i na každoroční výlet. Oblékáme pláště a vyrážíme autobusy směrem na Poličku. Ve městě provádíme anketu s otázkami: „Co byste si vyčarovali, kdybyste měli kouzelnickou hůlku?“ a „Koho byste s ní nechali zmizet?“ Některé odpovědi nás docela překvapují… Navštěvujeme místní Minizoo, ve kterém se nachází spousta tvorů v akváriích a teráriích. Na zážitek se škrtičem omotaným kolem krku někteří z nás určitě dlouho nezapomenou! Vylézáme i na věž, ve které po dlouhou dobu bydlel hudební skladatel Bohuslav Martinů. Po příjezdu do tábora následuje odpočinkový program – vzpomínáme na akce minulé při promítání diáčků.

7. den – sobota 24. VIII. – Dotváříme poslední kouzelnické výrobky, po obědě probíhá další burza kouzel, na které za ukořistěné galeony nakupujeme vše, co by se nám ze světa čar a kouzel mohlo hodit. Pak zažíváme opět něco nevídaného! Stezka odvahy – a ve dvě hodiny odpoledne! Za co nás mají? Nevěřícně vyrážíme do terénu a ještě více se divíme tomu, že i ve dne je možné se bát… Následuje hra zvaná Telefon, při které jsou provětrávány naše mozkové závity a poté i my z Havraspáru, Mrzimoru a Zmijozelu zkoušíme pomocí barevných vršků obsazovat pomyslné ostrovy. Ostatní koleje hrají napínavou soutěž v jídelně – Obří nervíky. Večer opět a zase něco neobvyklého. Stoly v jídelně jsou rozestavěny jako v pravé restauraci a podává se tradiční aztécká čokoláda spolu s přednáškou o pěstování a úpravě všeho, co je potřeba k výrobě této pochutiny. Přichází otrok se svým pánem, dělníci u pásu a půvabné servírky, které hotový výrobek roznáší mezi nás.

8. den – neděle 25. VIII. – Dopoledne nás otlouká Vrba mlátička s pány Kungem a Paem. Ti se následně utkávají na bitevním poli, aby nám názorně předvedli, jak budeme mezi sebou zápasit. Silácké výkony však neberou konce – Železný Zekon a Ocelový Kokon se nechávají přejet obrněným transportérem, pak dokonce táhnou na laně přivázané auto! Konečně se také pořádně koupeme v bazénu, a aby té vody nebylo málo, hrajeme hru Prasklý kotel. Při ní nám z roztrhnutých sáčků teče voda téměř úplně všude. Pozorujeme, že podobné problémy mají i vozmeni – napuštěné balónky postupně zavlažují úplně všechny zúčastněné, ať už na vozíku nebo ne. Klidný večer v duchu DO–RE–MI se spoustou umělců z lidu nás krásně nalaďuje do peřin, ale v noci následuje další překvapení! Někdo nás budí a tahá do tmy – tradiční stezka odvahy může začít! Následující okamžiky však ukazují, že do oné tradičnosti má dnešní noc daleko. Laterna magika začíná v tajemném sále plném světel a hudby, pokračuje přes Aštara – strážce brány k drakovi. Procházíme kolem prapodivné blikající kopule, most s loučemi nám ukazuje směr k záhadně točenému provázku s předměty a k blikající vodní hladině. A pak už jen černočerná tma hustého lesa… Brr, v bezpečí naší boudy je líp!

9. den – pondělí 26. VIII. – Dopoledne zasvěcujem kolejním fotografiím. Snímky pořizujem na hřišti, u hangáru, na schodech nebo třeba v bazénu. Odpoledne se snažíme odkrýt tajemství Azkabanu – spojit oheň, vodu, zemi a vzduch. Přeléváme vodu z bazénu na čas, přenášíme hořící svíčku, válíme sudy s drnem v ruce. Nástrahy vzdušného živlu zdárně překonávají zbylé tři koleje. Vždy po čtyřech přenášejí nebo převážejí nafouklý igelitový pytlík umístěný v kruhu na provázcích. Večer usedáme opět ke kytárce, tentokrát se dostává i na špekáčky.

10. den – úterý 27. VIII. – Probíhá poslední nakupování kouzel v burze, pak se připravujeme na velkou show ČUDO 2002, necháváme si do deníků zapisovat splněné specializace nebo si dopisujem táborové události. A potom to přichází! Vybaveni získanými kouzly se vydáváme na cestu za Kamenem mudrců! Překonáváme záludné překážky – bažinu, dřevěnou závoru, podlézáme kládu v potoce, putujeme hory doly, maskujeme se, až nakonec narážíme na podivné stvoření – ano! Je to trojhlavý pes Chloupek! Během chvilky ho uspíme a vyčkáváme příchodu ostatních kolejí. Vozmeni absolvují podlézání pod překážkou, namotávání se na kůl, vyhýbání se letícím předmětům; házejí na postavenou pyramidu, dojením získávají tekutinu na zázračný lektvar, maskují své obličeje a nakonec přes záhadnou křižovatku dorážejí až k Chloupkovi. Po vyšplhání na vrchol kopce se nám zjevuje tajemná truhla a pak také KÁMEN MUDRCŮ! Už jsme skoro ani nedoufali, že jej získáme, ale nakonec se to přes všechny obtíže daří! Na skálu vystupuje Pan Nikdo a rozmlouvá o Kameni Mudrců a o tom, že právě on, Pan Nikdo nás celou dobu provázel naší poutí. Po návratu do tábora nastává to, co už někteří možná tušili – Kámen Mudrců mizí z našeho světa a jako vzpomínka na něj se po noční obloze rozlétnou tisíce barevných světel a ohňů.

11. den – středa 28. VIII. – Dopoledne konečně přichází na řadu ČUDO 2002 – kouzelnická společenská událost, na které ti nejodvážnější mistři magie a čar předvádějí, jak dobře ovládají své řemeslo. To, co jsme za celý pobyt nasbírali za úklid našich boud můžeme odpoledne rozmnožit nebo prohrát v Kasínu. Hraje se Ruleta, Oko, Mezi kozy, Člověče nebo Flaška; probíhá napínavé losování tomboly, hromadné nakupování, aukce, aby nakonec mezi nás mohl přijet kdo jiný než samotný Ježíšek se svým sobem a samozřejmě také dárečky. Každý si přijde na své a honem se utíká připravit na večerní událost – na diskotéku. Ta je jako každý rok skvělá! Během přestávky mezi nás nabíhá horda sličných kankánových slečen a uchvacuje nás svou souhrou i ladnými křivkami svých poskakujících těl. Co následuje? Každoroční smutné doznívání posledního večera i celého tábora. Poslední účastníci si ještě chtějí chvíli užít vzácné okamžiky v kruhu přátel, ale čas je neúprosný. Pomalu se naposledy odebíráme do svého táborového obydlí.

12. den – čtvrtek 29. VIII. – V den odjezdu už nezbývá než poděkovat kolejním prefektům spolu s jejich ředitelem, bradavickým kuchařům i hospodyňkám a vyrazit směrem k domovu. Místo, kde jsme 12 dní zažívali téměř bezvýhradně radostné chvíle je během několika minut opuštěné. Cestou probíhá poslední zpívání a také poslední zapisování do tohoto deníku. Já končím, zavírám pero – vše, co bylo potřeba zaznamenat, je ukryto na těchto stránkách.

Ještě dlouhou chvíli mi trvá, než odtrhnu oči od několika posledních vět. Přemýšlím, zda vše, co jsem si v tomto deníku přečetl, je skutečné nebo je to jen výmysl nějakého fantasty. Najednou mi přeběhne po zádech mráz a vše mi dochází. Cítím, jako bych tam byl, vše, co pohltily zažloutlé stránky ve vroubkovaných deskách, spolu se zúčastněnými prožil, všeho se zúčastnil. Tak silný zážitek ve mně četba Deníku čarodějova učně zanechala. Už vím, kdo byli ti, co se v onen den loučili na parkovišti a proč se jim tolik nechtělo domů. Vím, co všechno zažili a v duchu jim závidím.

Tomáš Chico Hlavica

 

Zvětšit