4. 6. 2003
Proč jenom Den dětí, a ne hned Víkend dětí?!?
Den dětí - když se vyřkne toto sousloví, mnoho z nás si vzpomene na uplynulá léta, kdy jsme s Handicapem tento svátek vždycky nějak netradičně oslavili. I tentokrát tomu tak bylo, ale nebylo to jen během jednoho dne, ale jdeme slavit hned během celého víkendu. Tento ročník Handicapáckého Dne dětí byl totiž jubilejní, desátý, takže si to zasloužil.
Úplně poprvé jsme navštívili rekreační středisko Skleníky ve Spytihněvi. Rychle se ubytovat, omrknout pokoje (opravdu pěkné), vyložit kufry a hajdy ven. Ale co se to tam venku děje! Na trávníku u bazénu se začala pohybovat nějaké divná stvoření. Zarostlý vlasatý pán s trojzubcem v ruce se nám představuje jako samotný vládce moří NEPTUN. Kolem něj stojí piráti, hasiči, dokonce lochnesská příšera, a snad každý kdo měl nějaké to techtle mechtle s vodou. O pomoc nás poprosila Mořská panna. Nešťastnou náhodou ztratila ze svého náhrdelníku všechny perly a nikde je nemůže najít. No, kdo by jí nepomohl? Získat se dají jedině účastí v Neptunových hrách. Začínáme s nimi hned hrátkami v bazéně. Po tomto nutném osvěžení pokračujeme na hřišti. A to byl teprve „vodní svět!" Voda se valila ze všech stran. Jako převozníci, vyzbrojeni plavacím kruhem, šnorchlem a pádlem, projíždí slalomovou dráhou. Jen o kousek dál neúnavní zahradníci kropí svá políčka, pro získání nějaké té pochutiny. O kousek dál nahazují jiní rybářskou udičku a loví velryby.
Víte co vlastně dělají hasiči, jaká je jejich práce? Složit hadici, napumpovat vodu, uhasit oheň, rozložit hadici... to je vám dřina. Ale nemyslete si, jen jsme se nedívali, ale vše si na vlastní kůži pod vedením Olšáka zkusili. Prostě voda všude, jak se říká: „Ani nit nezůstala suchá!"
No a večer, už tradičně usedáme k táboráku s kytarou, písničkami samozřejmým opékáním „šplouchoňů špekáčkových". Ještě poslední písnička na dobrou noc a ...hají.
A co nás čekalo v neděli? Přece Vyhlídková plavba po Moravě lodí 1. třídy s přípitkem na palubě a živou hudbou.
Po snídani se vydáváme na cestu do „přístavu", kam zakrátko připlula loď. Dramatické nasedání na houpající loď nebralo konce. Mnozí z nás na lodi pluli vůbec poprvé a tak nedočkavě na zvednutí kotvy čekáme s jakousi nervozitou. Konečně! Všichni na palubě a my můžeme vyplout vstříc dobrodružství po Baťově kanálu. Cesta, která trvala více jak tři hodiny, byla plná zážitků. Slíbený přípitek a ani živá hudba nechyběla. "Šampaňské" teklo proudem, a písničky na přání zněly celou lodí. Když najednou ...co to? Loď vplula mezi nějaké zdi, brána za ní se zavírá a začíná přitékat voda, loď se zvedá. Aha, tak takhle vypadá plavební komora! Během pár minut jsme byli nejmíň o metr výš. Otevřela se brána na druhé straně a my mohli plout dál. Nádherná nedotčená příroda nás obklopovala celou cestu. Po cestě zpět jsme opět vpluli do komory, která nás pro změnu zpustila dolů, abychom se plní zážitků mohli vrátit do tábora. Takhle suprově strávené dopoledne se jen tak nepodaří. Odpoledne ještě pár vodních her, vyhlášení výsledků, rozdání cen a balení.
Vzpomínky na krásně strávený víkend a perla v mušličce, kterou si každý odnesl, nám zůstanou navždy na památku.
Martina Sedláčková
