10. 10. 2004
I s drakiádou a s krhútským Obřadem pálení žáhy
A už je to tady zas, fšeci opustíme ústav zvaný škola, sbalíme si své saky paky a nasedneme do busu, který nás odveze do nedalekých Vizovic na rekreační středisko Revika.
Jako na každé jiné Handicapácké akci se nejdřív vybalíme a ubytujeme. Pak přijde na řadu promítání diáčků z tábora a vyplňování táborového dotazníku, kde se nás ptají, jak se nám Krhútský tábor líbil a jaký bychom chtěli příští rok. Ale už nás ženou do postelí-ale my ještě nejdeme spát :) (někteří až nad ránem).
Ráno čile vyskakujeme z postelí po dvou a méně hodinovém spánku. Po nasnídání se nás Aleš nahání do klubovny, kde si pinkáme s míčkama, pojídáme jablka na čas a odcvakáváme pusou kolíčky s oděvů našich spolutáborníků - Kluci holkám a naopak (jinak by to nebyla taková sranda :)
Podzimní výkendovky jsou přeci od toho, aby se pouštěli draci - výjimečně se nám to tenhle rok povedlo, a tak jednou za ty tři roky byli ti draci k něčemu. Támhle zrovna jeden krouží. Tady s ním nějaký vytrvalec pobíhá sem a tam. Šak to znáte. Když Týnka-Pletýnka drží dráčka a já vedle ní utíkám, rychleji rychleji… Když doběhnu až na konec parkoviště, Týnka mi oznámí, že dráček jí už na začátku spadl, se zamotal s jiným dráčkem či se zapletl do kola vozíku. A pak přijde na řadu Chicův krasolet s následným odtrhnutím draka (Že by tak moc foukalo? Nebo mu někdo říkal, že tu šňůru nemá takto nadvazovat?) ze šňůry. Vidíme jen, jak drak mizí nad chatkami, a pak přistává na stromě, ze kterého ho Chico nešťouchává klacíkem. Drak svůj pokus o získání volnosti přežil bez újmy. Ještě dnes leží na čestném místě za počítačem u nás doma.
Už zase děláme všelijaké komihele, jedni sbírají do zavařovaček plody podzimu (mechy, hříbky, šištičky, kytičky, jehličí, listoví a já nevim, co ještě) , jiní lozí po lese a sbírají klacíky, listí… Už, už se to rýsuje, už to tu je. Obřad pálení žáhy. Lijeme blebel chlístorem do Lomikela a hasíme tím ohníček pod ním. Kdo nebylna krhútském táboře, nepochopí... je to taky trochu tajné, takže...
Den se krátí a na řadu přichází Diskotéka. Trsáme jak urvaní z řetězu v rytmu Nekrhútských žalobejů než nás Aleš zase zažene na kutě. :(
Další ráno po dalším flámu nás vedoucí zasypávají doktorskýma špachtličkama, ze kterých vyrábíme krásyplné obrázky pomocí ubrouskové techniky. Pak nám ještě stihnou rozdat diplomy a už nás nutí se balit, abychom mohli odjet do Krhútsky nepostižené části světa - Zlína a Otrokovic a taky blízkého, či dalekého okolí, že Dafi?
Jan Johnny Merta
