27. 8. 2010
... každý přijel limuzínou a šel po červeném koberci pro Oskary
Někteří z Vás mě znají, mnozí mě možná někdy někde viděli a většina mě nejspíš nezná vůbec. Říkají mi Žluťásek :-) a jedno máme společné, tím je organizace “HANDICAP (?)“ Zlín. Věrným členem HANDICAPu jsem se stala, když mi bylo 6 let a díky úžasným a obětavým lidem, fajn Někteří z Vás mě znají, mnozí mě možná někdy někde viděli a většina mě nejspíš nezná vůbec. Říkají mi Žluťásek :-) a jedno máme společné, tím je organizace “HANDICAP (?)“ Zlín. Věkolektivu a především dětem, které naši práci ocení úplně nejvíc minimálně upřímným úsměvem, mi to vydrželo doposud.
Teď už ale konečně k Whollywoodu 2010 (W = Velký Vizovický Hollywood). Po třech letech, kdy jsem se nemohla zúčastnit letních táborů jsem letos cítila, že prostě jet musím a intuice nelhala. Tábor byl parádní a pro mě docela výjimečný.
Všechno to začalo v neděli 8. 8., kdy probíhalo dotváření a dolaďování posledních „maličkostí“ a především výzdoba tábora. REVIKA opět ožila :-) a myslím, že radost z kulis, filmových plakátů, velkých reklamních stojanů a jiných filmařských doplňků neměly jen děti.
V pondělí odpoledne už jsme netrpělivě očekávali naše svěřence. Po příjezdu jsme si děti ubytovali, seznámili s okolím a proškolili táborovým řádem. Po večeři ze sebe děti vydaly úplné maximum na CASTINGu, aby nám dokázaly, že jsou pro filmovou branži jako stvořené a na základě castingu pak byly rozděleni do tří filmových společností.
Následující den pak nechyběla tradiční rozcvičková šátkovaná, kdy jsme dětem po splnění drobných úkolů rozdali šátky v barvě dané společnosti. Dopoledne děti sháněly různá povolení k filmové činnosti, poznávaly své vedoucí „maskované“ za filmové hvězdy, a protože sluníčko se na nás letos opravdu krásně usmívalo, odpoledne si všichni užívali v bazénu nebo na skákacím hradě… ovšem jen do chvíle, než se to stalo… přijela nám totiž zásilka až ze Spojených států amerických, bedna plná filmového materiálu s dopisem. Sám slavný režisér Kventin Sklerotino nás požádal o pomoc kvůli záhadným událostem, které se udály: „zničehonic se „TO“ STALO! Všichni herci a celý filmový štáb zmizel. Studia zejí prázdnotou. Zůstaly jen roztočené filmy. A přitom každému z nich chybí k dokončení už jen poslední epizoda.“ A tak bylo na nás zbylé pásky dotočit! Z písmen, která jsme v bedně našli, děti postavily obrovský nápis Whollywood, který byl třešničkou na dortu všech našich dekorací. A po večeři už jsme z pln hrdel křtili další táborový zpěvníček u táboráku.
Ve středu jsme si rozdali V. I. P. kartičky v barvách společností, abychom jako V. I. P. členové měli přístup například na catering, který byl pro nás připravován REVIKOVSKÝM štábem minimálně třikrát denně. Ale především nám začaly první filmové workshopy. Workshopů bylo celkem 6. Učili jsme se animovat, dabovat filmy, základy herectví jsme si osvojili od profesionála, klikotočem jsme si pomocí našich malůvek vyzkoušeli, jak jednoduše se dá oživit prostý obrázek, v maskérně jsme se nechali proměnit v krásné princezny, kurtizány z Moulin Rouge, rozjařené kašpárky, strach vyvolávající mumie a zombie, čerty, čaroděje či jiné filmové postavy, no a k vytvoření pořádného trháku nesmí chybět filmové triky, kdy jsme se jako skřítkové procházeli po opěrátku židle nebo jeli v autě aniž bychom řídili. Večer nám přijela zahrát legendární kapela FOCUS ROCK, na kterou jsme všichni tancovali jako o život.
Ve čtvrtek následovalo druhé úspěšné kolo workshopů a odpoledne se děcka pořádně vyřádili a smočili při mezioddílové hře s názvem “vodní přehazovaná a mačkaná“, vymalovali si své vlastní filmové klapky, ale především si procvičovali své mozkové závity na večer, kdy se odehrál dlouho očekávaný VIDEOSTOP.
No a už tu máme pátek a výlet, na který jen tak nezapomeneme :-). Daleko jsme se tentokrát nevydali, o legraci a zábavu však nouze nebyla. Nejprve jsme se VŠICHNI náramně vyskákali na trampolínách všeho druhu… vidět děcka takhle spokojené opravdu stojí za to :-) …dobře jsme se nadlábli v místní restauraci a unavení a zmožení z hopsálkování jsme vyrazili směr Zlín zhlédnout, jako správní filmaři a kritici, závěrečný díl Shreka v 3D, což bylo pro mnohé obrovským zážitkem, nebo roztomilého Kukyho :-) . A ačkoli jsme do Vizovic dorazili utahaní tak akorát do postele, horko, které nás celý den doprovázelo, nám nedalo jinou možnost, než naskákat do bazénu ještě před večeří :-) .
Sobotu jsme ovšem začali netradičně, nebyla to totiž obyčejná sobota…byla to černobílá sobota inspirovaná němým filmem a nesmrtelným klasikem Charlie Chaplinem. Od budíčku se nemluvilo a to až do snídaně včetně. A jaká byla rozcvička? No přece groteskní…a musím říct, že takové ticho v přítomnosti 45 dětí nebylo vůbec špatné, děti vůbec nezlobily a udělaly, co se jim řeklo…bez odmlouvání :-) . Následovala třetí a poslední série workshopů, ze kterých budou mít děti moc krásné vzpomínky a to nejen na plátně! Odpolední grotesky a šlehačkové bitvy si děcka opravdu vychutnali, obzvlášť, když jejich cílem byly hlavy vedoucích :-) …já to schytala taky, ale nestěžuju si, šlehačka byla výborná :-) . No a v průběhu táboráku doprovázeného opékáním špekáčků byly děti postupně odváděny na stezku odvahy s tématikou filmu „Ať žijí duchové“, která se opravdu povedla. Tajuplné zvuky nočního lesa, tajemný rytíř Brtník z brtníku a stín kráčející Leontýnky nedal spát nejednomu z nás…
V neději jsme si všichni vytvořili svou kachličku do chodníku slávy a že se nám ale povedly :-) . Po obědě už jsme se pečlivě strojili do kostýmů filmových hvězd a těšili se na focení a tzv. muzeum voskových figurín.
V pondělí už jsme se jako slavné celebrity hrdě procházeli po chodníku slávy a následoval casting na reklamu na BRKOLU, kdy nás děcka doslova dostali svým talentem. Při audiostopu jsme se trošku zapotili, protože poznat filmy jen podle znělek a melodií není vůbec sranda, jak si mnozí mohou myslet. Náladu nám však ještě pozvedl náměstek pana hejtman Libor Lukáš, který děti obdaroval balíčkem sladkostí. Večer jsme se konečně kochali promítáním našich vlastních filmových výtvorů a nejde opomenout promítání starých filmů nefalšovanou starodávnou promítačkou.
Ani jsme se nenadáli a máme tady předposlední táborový den… na žádné stýskání ale není čas, je čas utrácet ty miliony dollarů, které děti získaly za své celotáborové zásluhy. A že ty miliony opravdu lítaly…bar, gumicuk, barelzorbing, střelnice, vřená kukuřice, tetovací studio a to nemluvím o těch nejluxusnějších newyorkských burzách. A už tady máme nejočekávanější událost celého tábora, GALAVEČER s předáváním Oskarů! Dámy si přepudrovaly nosy, pánové utáhli motýlky a už se čekalo jen na příjezd limuzíny, která nás všechny povozila po okolí Vizovic…a musím dodat, že tak obrovský zážitek nečekal NIKDO z nás! Z limuzíny jsme se pak po červeném koberci přemístili do velkého sálu, kde už na nás čekalo samotné předávání Oskarů, doprovodný program světových celebrit jakými jsou například Mr. Bean, Hannah Montana, Eva a Vašek a jiní. Slavnostně jsme rozkrojili Oskarův dort, který jsme si taky slavnostně snědli…Takový galavečer se ale neobejde bez pořáné afterparty, kdy jsme to na parketu roztáčeli v Whollywoodském měřítku. Na závěr celého tábora nesměl chybět tradiční olšáčkův ohňostroj, kdy nejedno oko nezůstalo suché a taky Alešovo rozloučení a poděkování všem za skvělé filmařské výkony, ale především za radost, laskavost a spokojenost, které nás doprovázely od první do poslední minuty tábora!
Po dojemném večeru jsme, už nabalení, dětem udělili oddílové diplomy, rozdali ceny těm, kteří v takto nabitém programu stihli dokonce i uklízet své pelíšky :-) . Všichni jsme se naposled rozloučili…no a čekali na příjezd rodičů. Někteří nedočkavě, jiní se slzičkami, že už zase končí ten ÚPLNĚ NEJLEPŠÍ TÁBOR…a v duchu jsme se začali těšit na ten další ÚPLNĚ NEJLEPŠÍ TÁBOR…ostatně jako každý rok :-) .
Pavlína Žluťásek Seiferová
