17. 8. 1998
Masopust, Morena, májka, Velikonoce... i Vánoce
Letošní letní tábor budu muset vzít trošku zkrátka, protože popsat bych mohl přinejmenším celý rozsah tohoto plátku. Ono když máte být někde se stohlavou (slovy sto) bandou táborníků, z čehož nejméně polovinu vedoucích tvoří „nezřízení komedianti k pohledání“ a děti se dají strhnout k čemukoliv, nesmíte se divit, že se toho stihlo tolik. Nejdříve bych se věnoval přiblížení toho klasicky táborového, teprve později pak samotné táborové hře, která se však prolínala každým dnem.
I tentokrát jsme okupovali areál bezbariérového rekreačního střediska v Meziříčku a i letos nám počasí víceméně přálo a déšť si nechalo jen na noc. Celkem šest oddílů zvládlo kromě vycházek do okolí nesčetné množství her a turnajů, ať už „na bednu“ či ryze „fyzkulturních“, nebo soutěž talentů "Karůzošou", a dál shlédly hned několik divadelních vystoupení. Nejdříve našich přátel z vedlejšího tábora „Byla zima, bude rýma“, později pak herců z jihlavského Zemského divadla a neposledně také originál Ruskou ruletu se všemi protagonisty, jak je každý známe. Dvakrát jsme si promítali diáčky z předchozích let, jednou hráli vyžadované Bingo.
Úmorné vedro a nic moc rybník nás dovedly k odjezdu do kryťáku v Jihlavě, který patřil jenom nám (a bylo to poznat), kromě toho jsme si při další návštěvě nemohli odpustit prohlídku jihlavské ZOO i s jejich zábavným parkem, ale výletem číslo jedna bylo bezesporu celodenní putování, nejdříve do Zvole do westernového městečka a pak do Velkého Meziříčí s útokem na obchody. Mezi kovboji a indiány nás čekalo překvapení za překvapením: vystoupení mistra republiky v lasování a ovládání biče Boba, poté komik Arnold Lasmen, chytání našich dětí do lasa (bičování vynechali), přestřelky furt a všude, rýžování zlata (že už jsme ke konci z toho všeho ani nemohli).
Po nocích se samozřejmě hlídkovalo, případně tábořilo ve stanech kus za táborem po oddílech, neobešli jsme se bez táboráků, které okořenilo další vydání táborového zpěvníčku se zbrusu novými písničkami (takže se mohl vskutku realizovat populární Lades při Kozlovi nebo jiní u Čtyř bytelných kol apod.).
Každá chatička měla přimalovaný neúplný ploteček a do něj se „vsazovaly“ místo bodů laťky podle míry udržovaného pořádku. Kupodivu - asi to způsobily atraktivní ceny - plotky rostly jako z vody.
Konečně k táborové hře: Vše uvedli Tři králové, přicházejíc v bílém s kadidlem a myrhou, zpívajíc a vinšujíc všeho dobrého, kteří nás vyslali za hledáním bohatství českých tradic a my se toho rádi zhostili.
Po zpodobnění Betlémské hvězdy přišel Masopust, poslední čas bujarosti plný masek a rejdění. Medvěd se nám sice trošku splašil, že to někteří „neustáli“, ale husar ho nakonec svou dřevěnou šavlí zkrotil. Ten den se jen rozesmívalo, blblo, šklebilo a jedlo a jedlo … a blblo … a rozesmívalo.
A protože se v našem, trošku urychleném čase, zima pomalu ubírala pryč, následující den patřil přípravám oddílových Mařen, Moren, zkrátka figur, co se vynáší, aby se přivítalo jaro. Šest Mařen vynášíme táborem, ještě si s nimi na rozloučenou zatančíme a zahrajeme pár hrátek, ale jejich osud je zpečetěn. Všechny letí s naším jekotem a jásotem do rybníka. A všechny to kupodivu baví.
To už je tu Pašíjový týden, velký úklid a příprava na Velikonoce. Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota i Neděle zmrtvýchvstání si pro nás připravily nečekaná osvěžení a překvapení. Pak kluci několikrát obešli tábor s vyrobenými řehtačkami, aby tak nahradili zvony co odletěly do Říma, dopletli tatary a už už letí na holky. Takovou melu jste určitě neviděli. Odměnou byly klukům samozřejmě kraslice, mašle a dokonce i vlastnoručně zdobené perníky. Holky, děkujeme.
Čas letí jako bláznivý, takže se není čemu divit, že máme Filipojakubskou noc, kdy se ke svým seancím slétají čarodějnice. Věštily, kouzlily, tancovaly, dokonce několik našich dívčin unesly, ale naštěstí je později, byť přečarované a proměněné v malé čarodějnice, vrátily. Další den, prvního máje, se kromě pusy pod rozkvetlým stromem a básní plných lásky vždycky a všude stavívaly Májky. Kluci hupsli z vozíku, jali se lopatek a krumpáčů, holky pak zdobení a „vcukuletu“ stála jedna Májka za druhou. Chvilku pak zavládly bojůvky v jejich shazování, ale „ustály“ to všechny až do konce tábora.
Jako mávnutím proutku, abrakadabra, a jsou žně. Takže úrodu požnout, vymlátit, oddělit zrno od plev a nakonec zapytlovat. To víte, že jsme nepracovali, jejda, jenom to ne, na všechno jsme si zase jen tak po svém hráli a bavili se. Stejně jako při dožínkách, poděkování hospodáři a hlavně hodech. „Čí sú hode?“ „Naše!!“ A podle toho to i vypadalo.
A pak začaly přípravy na Vánoce, zpočátku hlavně vyráběním dárků. Holky batikovaly nádherné šátky, tvořily z hlíny, šily voňavé pytlíčky, drhaly náramky, kluci zase odlívali ze sádry, vyráběli záložky do knížek a vázali ze sušených květin ikebany, někteří i vyřezávali loďky.
Mezitím stačili přijít Mikuláš, Barborka i Lucie, pomoučit nás a rozdat drobnosti, ale to hlavní se teprve blížilo. Začalo to Ježíškovou poštou a psaním svých přání, pokračovalo nejrůznějšími sněhovo-ledovými hrátkami nebo skutečným koledováním v nedaleké vesnici (měli jste vidět, jak na nás valili oči, když jsme zpívali koncem srpna „Nééséém váám noviny, poslouchejte…“).
A nastal samotný Štědrý večer. Všech sto lidí spolu i s kuchaři a uklízečkami usedlo k jednomu hodovnímu stolu a společně zpívali vánoční písně, rozkrajovali jablíčko, děvčata házela pantoflem. Nesměl chybět bramborový salát a ryba, holky už z domu přivezly vánoční cukroví a nakonec, jak jinak, došlo i na rozbalování dárků nadělených z pod stromečku. Letošní sponzoři byli skutečně štědří, takže byly balíčky hodně naducané. Nejvíc radosti udělaly kromě hraček ještě trička s táborovým logem. Na tu náladu, co se kolem Vánoc točila, hned tak nezapomenu. A co teprve, když si vzpomenu, jak nás večerem doprovázelo neodolatelné Zlaté prasátko, nebo když si vybavím Štědrý večer vedoucích, který jsme si udělali po večerce.
Poslední den se kromě balení a uklízení nesl v duchu originálních pouťových atrakcí, hodně živé dražby cenných předmětů a nákupů v obchůdcích všeho druhu za táborové platidlo.
Třešínkou na dortu pak bylo disko-rejdění s fůrou rozdaných diplomů a letos asi nejhezčí závěrečný ohňostroj, jaký jsme zažili.
Nebudu počítat celkové množství probrečených kapesníků, ani množství pohledů, co přišly vedoucím a instruktorům po táboře, nicméně soudě nejen podle toho, asi se letos tábor vyvedl. Děkuji vám všem, rodičům za odvahu, že jste svá dítka s námi pustili, „letuškám“ za pomoc, vedoucovstvu za obětavost při dlouhodonočních poradách, sponzorům, že nám takovým způsobem vyšli vstříc, ale hlavně vám děcka a mládeži, že jste byli tak fajn a všechno fungovalo tak dobře, jak fungovalo.
