9. 12. 2010
Mladá fronta Dnes
09.12.2010 - Gabriela Dvorníková - MF DNES
Aleš Chudárek už deset let vede zlínské sdružení Handicap, které pomáhá lidem s postižením a seniorům. Přitom chtěl být původně učitelem. Vystudovaný učitel tělocviku a biologie si zvolil před šestnácti lety výkon civilní služby ve zlínském humanitárním sdružení Handicap. „Vždycky jsem rád pracoval s dětmi a lákala mě i práce s lidmi s postižením,“ poznamenal Chudárek. „Dnes už jsem tady takový inventář,“ dodal s úsměvem.
* Jak Handicap vznikl?
Vznikl v roce 1992 "zespoda", iniciovali ho samotní vozíčkáři. Chtěli se bavit i pracovat. Snažíme se podporovat společenské aktivity lidí se zdravotním postižením, usilujeme o zlepšení jejich životních podmínek a především hledáme cesty, jak bourat bariéry mezi nimi a zdravými lidmi.
* Změnil se Handicap od doby svého založení?
Dnes už si příjemci služeb nemusí nic organizovat sami. Sdružení se profesionalizovalo a má patnáct stálých zaměstnanců a patnáct brigádníků. Pomáhá nám také pětadvacet dobrovolníků, kteří se rekrutují nejen z řad studentů středních zdravotnických škol a pedagogických fakult.
* Komu pomáháte?
V tom také nastal posun. Nabízíme služby širšímu spektru lidí než jen vozíčkářům. Jsou to děti i dospělí s různým typem postižení, senioři a další potřební lidé.
* Co všechno pro ně děláte?
Zajišťujeme široké spektrum aktivit a služeb. Jednou z nich je například osobní asistence. Poskytujeme ji osobám, které mají tělesné postižení, jsou chronicky nemocní nebo kvůli věku či zdravotnímu stavu potřebují pomoc při běžných činnostech.
* V čem přesně jim pomáháte?
Přicházíme k nim domů a pomůžeme jim uvařit, uklidit nebo s osobní hygienou. Když si nevědí rady, doprovodíme je třeba do města na úřady nebo jim zajdeme nakoupit.
* To ale není vaše jediná činnost, že?
Bystrým obyvatelům zlínského regionu jistě neunikl minimálně jeden ze tří vozů, kterými přepravujeme lidi se zdravotním postižením. Především vozíčkáři oceňují výhodu možnosti převozu takzvaně „ode dveří ke dveřím“. Auta jsou vybavena nájezdovými plošinami a kotvícím systémem. Vozíme děti i dospělé do škol, rehabilitačního stacionáře, ale i za kulturou, na úřady či do nemocnic.
* Co ještě nabízíte?
Jednou z prvních aktivit bylo pořádání akcí pro handicapované děti a mládež. Jsou to různé tematické tábory, víkendové i jednodenní akce a šest zájmových kroužků. Na všech akcích se snažíme dodržet to, že se jich účastní třetina dětí bez postižení.
* Kde berete na fungování Handicapu peníze?
Naše služby si klienti platí, ale na pokrytí všech výdajů to samozřejmě nestačí. Pořádáme proto různé benefice a spolupracujeme se sponzory. Významně nás podporuje město a kraj. Na začátku roku ale nikdy nevíme, kolik peněz se nám podaří získat.
* Pomáhá vám i vaše rodina?
Mám velké štěstí, že mne podporují. Manželka vede jeden ze zájmových kroužků a pomáhá i na táborech, kterých se jako běžní táborníci rádi účastní i naše děti.
