3. 9. 2009
Za Trnkovým Tajemstvím
Konečně můžeme vyvěsit povídání z našeho posledního letního tábora. Zúčastnilo se jej 40 dětí a 18 asistentů a vedoucích. Ono, když jede 12 vozíčkářů a k tomu "hromádka" dalšího "živého stříbra", neobejdete se bez pořádného zázemí. Rodičové si tak mohli na deset dní odpočinout. My dospěláci naopak - od rána do večera jsme zaměstnávali děti hromadou úkolů, soutěží, vymýšleli pro ně všelijaké valašské a lidové taškařice, zvali mezi sebe hosty, kumštýře, tanečníky, taky štědré mecenáše, taky s náma bydlely tři ovečky, na chvíli přijela i koza, abychom ji podojili a udělali vlastnoručně sýr ... prostě klasika ...
No ale nebudeme říkat nic víc, ať povídají děti. S laskavým svolením rodičů jsme si letos ulehčili práci a vyvěšujeme dopisy dětí z tábora. Každý vypovídá o jiné polovině tábora.
Radim píše z tábora ZDE
___
Dopis Valašky L.
Ahoj maminko a tatínku,
píšu vám z Valašského království z Vizovic. Vím, že píšu dost pozdě, ale znáte to tady na táboře se pořád něco děje a tak nebyl skoro čas napsat. Zítra už se vracíme a tak vám chci napsat, co všechno jsem tady ještě prožila. V prvním dopise jsem Vám psala, že pojedeme na výlet a taky jsme na něj jeli. Jeli jsme ke slavnému Jelínkovi a koukli se na kolébku slivovice a taky se koukli na to, jak se slivovice vyrábí. Nebojte se, nekoštovali jsme, ale vám malou ochutnávku vezu. Pak jsme jeli taky do Valašského muzea ve Vsetíně. Byli tam takové zvláštní obrazy, byly plastické a my měli se zavázanýma očima poznat co na nich je, bylo to strašně těžké, ale přece jen jsem poznala lodě a srdíčka a taky velikánský labyrint, ty ostatní obrázky byly na mě moc těžké i tak mě to hrozně bavilo.
A víte co? My jsme tady na táboře prožili Vánoce! Nebyly takové jako míváme doma, ale pravé valašské s pravými valašskými zvyky. Například jsme ovazovali nohy od stolu řetězem, vymetali jsme smůlu z koutů místnosti a taky jsme pletli vánočku a věštili z vosku. Jo a já konečně večer viděla opravdové zlaté prasátko. Maminko a tatínku, nevím, jestli jsem vám už o ní psala, ale zase k nám dorazila babka kořenářka. Jak sbíráme za soutěže ty šafrány, tak jsme si u ní mohli za ty šafrány nakoupit Kouzelné předměty, takový vercajk. Ten je potřeba k tomu, abychom našli konečně to Trnkové Tajemství. Dokonce jsme s ní usmlouvali Kouzelného ovčáckého psa a Superrychlé hrábě místo za 6 šafránů jenom za 5. Byla to sranda.
No a pak jsme se všichni vydali na tu stezku za Trnkovým Tajemstvím. Po cestě jsme plnili spoustu úkolů a používali ten koupený vercajk. A představte si, že jsme museli třeba zatopit v kamnech a taky očesat stromy trháčkem na jabka. A taky jsme prali na valše, louskali ořechy, škrabali zemáky vidličkou a nakonec té dlouhé stezky jsme objevili poklad. Ten nám přišel předat pravý Valach Jan Pagáč, který nám ukázal a dal ochutnat konečně to Trnkové Tajemství. A kdo prý jednou trnkový lektvar zkusí, tak už bude navždy šťastný a bude mít kolem sebe jen samé dobré lidi. Tak jsem taky ochutnala a bylo to moc dobré. Jo a dostali jsme od něj listinu, že jsme praví Valaši. Takže mami a tati já jsem teď „Valach jak poleno“ (a to jsem taky dostala k tomu všemu na památku!). Jo a taky jsme dostali frgál. A museli jsme se jím prokousat.
Už budu muset končit, před chvíli proběhla u nás taková pouť, byly tu různé atrakce např. vodní bar v bazéně a valašské taxi (to nás vozili na tragači), jo a taky jsem jela na obrovském nafukovacím krokodýlovi. A taky jsme si mohli zajít do Šenku na dobroty. A bude aukce. A to není všechno, ale to už vám všechno povím až doma, protože teď jdu na večeři a potom nás čeká DISKOTÉKA, moc se těším a musím se jít připravit, převléct se a učesat. Určitě bude i ohňostroj. Tak se mějte moc krásně. Už zítra se uvidíme, moc se na vás těším, ale zároveň je mi líto, že tábor končí, bylo to tady super. To nic já vím, že se s kamarády zase brzo uvidím a budu mít zase dlouho na co vzpomínat. Tak ahoj.
Mám vás moc ráda, vaša Valaška L.
