1. 6. 2002
Se Sněhurkou, poustevníkem, drakam Šmidlíkem...
Po příjezdu k hospodě "U hřiba" jsem se trochu porozhlédl po svých známých. Blízko byl rozcestník s nápisy "Barandof","Do pohádky" atd. Potom nastal organizovaný zmatek. Rozdávaly se kartičky na krk, přijímaly se peníze a domlouvali jsme mezi sebou účast ve skupinkách.
Aleš měl televizi z kartonu, která okamžitě přenášela obraz i zvuk. Po rozdání instrukcí jsme se - já, Kochťan a další činitelé - dali do pohybu. U závory na nás čekal Pohádkový dědeček - George, s vousy - a nalepil nám první kartičku. Potom nás požádal o nějaké dobroty a pustil nás přes závoru. Pak jsme potkali Sněhurku, poustevníka, draka Šmidlíka, ježibabu, Karkulku a další pohádkové bytosti.
Po příchodu na Výletiště jsme zakřičeli zaklínadlo, jehož jednotlivá písmena jsme opisovali tak, jak byla cestou rozvěšena na stromech, a byli jsme vpuštěni. Usídlili jsme se na trávníku a za chvíli Teta Kochtice přivezla ve stolitrovém kotli Guláš Tety Kochtice.
Provozoval jsem též "První Veřejnou Velbloudovu Nálevnu PepsiColy", kterýžto podomní obchod měl velký úspěch. Po asi hodinovém "obědě v přírodě" jsme šli směrem na hřiště u školy na Sídlišti. Tam jsme pokračovali v programu různými soutěžemi, např. střelba prakem (Olše), Pohádkový milionář (George), podpis nohou (Koťátko) atd., atd.
Potom Aleš vytáhl z Fordu grily na koks. Začaly se opékat špekáčky. Na obrovském kartonu byly špekáčky, chleba a hořčice k potřebě všech hladovců. Po tomto občerstvovacím pikniku jsme se začali pomalu rozcházet. Aleš mi nabídl svezení, ovšem neskončilo to moc dobře: místo na sídliště - směrem západním - mne vezl směrem severním. Když jsme se blížili k polským hranicím, dovolil jsem si nepatrně mu naznačit, že jedeme špatně. Otočil tedy forda a vysadil mne na křižovatce u školy.
Tak skončil můj pohádkový den plný bohatých zážitků. Děkuji vám, naši milí vedoucí, dokázali jste připravit hezké chvíle nám všem.
Lukáš Velbloud Vyoral
