30. 8. 2015
aneb tábor v duchu Indiana Jonese a Flynna Carsena
Hlavu mám plnou příběhů, zážitků a vzpomínek. Ale jen tak je vypovědět v pár větách pro mě není nic snadného. Vydalo by to spíš na malý román. Osobně mám velice rád Indiana Jonese, a proto mě velice bavilo každé ráno vstávat a slyšet znělku z mého oblíbeného filmu. Tato melodie pak uvozovala také všechny hry a výpravy za dobrodružstvím, které všechny účastníky tábora čekaly.
Každý se mohl na deset dní vcítit do kůže skutečného archeologa a hledat vzácné, známé i neznámé, relikvie. Vypravili jsme se třeba za Kopím osudu, za Pandořinou skříňkou, nebo jsme hledali Damoklův meč. Museli jsme přemoct Poseidona, aby nám vydal svůj trojzubec, ze stezky odvahy jsme si odnesli Ariadninu nit. Taky jsme sestavili Tleskačovo létající kolo, jehož návod ukrýval Ježek v kleci. S Kryštofem Kolumbem jsme se dokonce na jednu z Cest vypravili jeho terénním vozidlem.
Pokaždé, když se jednomu ze tří týmů povedlo relikvii nalézt, měl tu čest zanést ji do tajemného Mysteria za knihovnou (místnosti, která tyto artefakty ukrývala před zneužitím). Myslíte, že se nic nedělo, když se zrovna nehledala žádná relikvie? Ani náhodou! Pořád se něco vymýšlelo, ať to byly věci rozumné nebo občas „nerozumné“ (myslím hlavně v případě nás starších :-)). Rozcvičky, koupání v bazénu, diskotéky, táboráky, výlet, večerní soutěže, soutěživý duch, vymýšlení pokřiků… ale taky poznávání nových lidí a kamarádů… smích… Nic nechybělo!!!
Uprostřed tábora stála velká pyramida, na kterou jsme denně vynášeli získané zlaté cihly z výprav. Na konci tábora k nám při doložení poslední zlaté cihly pyramida „promluvila“ a odměnila nás svým „světelným probuzením“. Jak to říct jednoduše... Asi snad jen: „zažili jsme Tábor se vším všudy!“ A příští rok zažijeme rádi zase! … a další zase!... Děkujeme!
… pár vět na závěr:
Já jsem jel poprvé, kromě mé milé sestry jsem neznal nikoho. Můžu přiznat, že jsem se i mírně bál. Ale to, co jsem zjistil hned první a druhý den tábora, a pak si to neskutečně užíval, až do jeho konce, pro mě bylo snad nejdůležitější. V Handicapu jsou lidi, které jsem měl poznat už dávno, rozumím si s nimi a oni rozumí mně. Můžu s nimi zažívat věci, které mě baví a dlouho jsem je nezažil. Tak krásně neobyčejní; každý v sobě „má něco“.
Radovan Jelínek
Ze srdce děkujeme všem dobrovolníkům - osobním asistentům a vedoucím v jedné osobě, kterými letos na táboře byli (abecedně): Kristýna Homolková, Barunka Chudárková, Tom Jurča, Gábi Kristová, David Kubeš, Terezka Navláčilová, Martin Pavlík, Tony Sedláček, Liduška Sedláčková, Míša Slováčková, Franta Štěbra, Verča Švecová, Lukáš Tisoň, Martin Večeřa, Hanka Vlčková, Kikča Zábojníková.
Velmi oceňujeme také pomoc před a často i při táboře hlavně Majkla Zubíka, Romana Pastorčáka, Lucky Strojilové, Karla Vondráčka, Jirky Weinhöniga, Toma Seifera a řady dalších – všechny najdete v titulcích filmu, který připravujeme k dalšímu Videosetkání…
Videoklip z tábora Mysterium... na You Tube - ZDE
