18. 12. 2007
kouzelný, taneční, divadelní, hudební, i country...
Konec roku se neobejde ani u nás bez pořádného večírku na rozloučenou. Pokaždé je „oblečen v jiném kabátě", ale pokaždé má několik neotřesitelných (snad ne otřesných...) bodů programu. Tradičně jsme svědky různých pódiových vystoupení, nechybí tombola ani mikulášská nadílka. Letos jsme se nenechali ničím a nikým jakkoli svazovat, večer se nesl ve „volném stylu“, takže nesl jednoduchý název - „Frístajl večírek“.
Vše uvedla módní frístajlová přehlídka. Na mole jsme mohli spatřit skutečně originální modely, vzpomeňme alespoň „Béďu Trávníčka“, sličnou Pavlínku Mačákovou nebo třeba „kulturistu intelektuála“. Ihned po vyhodnocení nejlepších a odměnění všech účinkujících na parket přitančilo deset country tanečníků z Dětského domova a speciálních škol na Lazech. Klobouky létaly vzduchem, sukně se natřásaly, radost pohledět. Pak jsme okusili trochu orientálních tanců v podání okouzlujících břišních tanečnic ze skupiny Anife z Domu dětí a mládeže Sluníčko Otrokovice. Taneční triptych dovršil Karel Vondráček se svými stepařskými „kousky“, do kterých dokonce na chvíli včlenil i jednu z našich nicnetušících děvčat.
Abychom daly prostor také ikoně našim kulturních programů, předali jsme mikrofon dvornímu zpěvákovi Ondrovi Pobudovi. Během svého vystoupení sice zazpíval jiné písně než na úvod ohlásil (v přípravě drtil „Dáme klukovi školy“, místo toho si střihl „Pod dubem, za dubem“, ale je to kluk šikovná, bez přípravy zazpíval i tak úplně stejně dobře...
To už se na pódiu stavěly kulisy, aby nám jako každý rok předvedly nějakou tu pohádku děti z Dětského domova na Lazech. Letos postavili perníkovou chaloupku a zahrály variaci na klasické téma s mnoha moderními muzikálovými a zábavnými prvky. Jsou rok od roku šikovnější.
Premiérově na našich prknech, která znamenají svět, vystoupil také kouzelník. Konkrétně Jirka Hadaš z Uherského Hradiště. Své triky doplňoval veselým povídáním, přiměl děti, aby s ním kouzlily, nějakým trikům je i naučil. Ani nám nepřišlo, že uteklo dalších dvacet minut. To už ale pódium patřilo dvěma tanečním párům z Taneční školy Fortuna, které nám předvedly na vysoké úrovni směsici různých latinskoamerických i standardních tanců. Bylo se na co koukat a co obdivovat, tomu věřte.
Besídka by nebyla, kdyby nebylo bývalo bylo tomboly. S přispěním štědrých dárců jsme mohli dětem rozdat desítky hraček, plyšáků a batůžků. Děkujeme všem, kteří do tomboly přispěli. Už už jsme se chtěli loučit, k čemu nám Kačenka Chudárková zazpívala Nohavicovu Ukolébavku, když do přítmí sálu vešel rozvážně Mikuláš, Anděl a Čert. Ani letos nezapomněli přijít, aby trochu pochválili, aby trochu „zahudrovali“, ale hlavně aby nadělovali. Balíček plný sladkostí sice brzy zmizí, co zůstane tak nejméně na rok další z kalendářů HANDICAPu (Neki děkujeme), a snad i na trochu déle nějaká ta vzpomínka...
