25. 6. 2010
Reportáž psaná na otěži
Rok s rokem si podal ruku, a tak jsme se konečně dočkali a začali se připravovat na velké týdenní dobrodružství v sedlech huculských koní ve Francově Lhotě.
Ať nováčci nebo ostřílení koňáci, všichni se těšíme na nové zážitky v místním „Hucul clubu“, veselé hry, prima baštu na Ranči u Zvonu a také na své kamarády a vychechtané vedoucí.
...a tak konečně nastal ten očekávaný den, kdy se nadšení koňáci v tradičním bezbariérovém autobuse s několika doprovodnými vozidly rozjeli do Francovy Lhoty, aby se v koňském sedle oddávali cvičení a relaxaci a mimo koňská sedla zase hraní a rošťárnám. Již cesta autobusem dala tušit, že těch rošťáren bude požehnaně a užijeme si spoustu legrace.
Každý den nám osazenstvo „Hucul clubu“ připravilo sedm klidných koní na pravidelný trénink. Jízdou na nich jsme posilovali všechny svaly, o kterých víme, že je na těle máme, ale i ty, o kterých jsme neměli ani tušení. Houpavý koňský krok uklidnil naše myšlenky a uvolnil ztuhlé svaly a klouby. Někteří se s radostí přitiskli na koňský krk a vychutnávali teplo sálající z hladké srsti, jiní se nebáli položit se na záda a pozorovat podmračenou oblohu, další si pohrávali s dlouhou koňskou hřívou a všem se na tvářích usadil spokojený úsměv. K uším jezdců sem tam zabloudily zvuky kytary, zpěvu a smíchu od těch, kteří si zpěvem a hrami krátili čekání na svou jízdu. A protože jízdou na čerstvém vzduchu notně vytráví, následovala po jízdě obvyklá svačinka ve formě báječných závinů z oblíbené Pekárny Veka Štípa.
Když jsme zrovna nejezdili na koních, hráli jsme spoustu veselých her, sledovali filmové pohádky, vyráběli květinové prázdninové kalendáře, stavěli věže z křupek, dokonce jsme uspořádali velký turnaj ve florbalu. A samozřejmě nemohla chybět diskotéka, tentokrát ve stylu havajských hula hula tanců s pravou havajskou tanečnicí HaWajhou. No zkrátka jsme si těch pár dnů užili a už se těšíme na další.
Velké poděkování za tento pobyt patří nejen lidem z Hucul clubu, kteří se o nás starali při jízdách, kuchařkám z Ranče u Zvonu, které nám vyvařovaly samé lahůdky, pekárně Veka ze Štípy za skvělé svačinky, laskavým sponzorům, díky kterým jsme sem mohli jet, Alešovi a úžasným vedoucím. Tak ahoj, koňáci zase za rok na shledanou.
Radka Strixie Prusenovská
