24. 6. 2010
Nováčkovy pocity koňácké
To jsem tak jednou cítila potřebu „přispět svojí troškou do mlýna“, a tak jsem se rozhodla jet na akci s Handicapem. Již před tím jsem pomáhala jako oddílová vedoucí v jiné organizaci, takže jsem věděla jak to asi chodí.
Před svou první akcí s Handicapem jsem cítila nováčkovské rozpaky, ale přesto mi „cosi“ napovídalo, že to bude fajn a že jdu do přátelského kolektivu. První nervozita ze mne spadla hned v autobuse, stačilo pár chvil s veselou Strixie a Kájou. Jejich vtipné vyprávění po celou cestu nastartovalo týdenní dávku pohody a radosti.
Po příjezdu jsem se seznámila s Aničkou, o kterou jsem se „na koních“ starala. Od ostatních vedoucích jsem věděla „co a jak“ a když mi zbytek Anička sama dopodrobna vysvětlila, nebyl problém ani s mou „prací“, čili osobní asistencí u „vozíčkářky“ a vším s tím spojeným. S ostatními dětmi a vedoucíma už to šlo samo. Všichni byli tak krásně uvolnění a pozitivní, že jsme ostych příliš neřešili.
I přesto, že na večerních poradách jsem se možná nechytala „vašeho humoru“, protože jsem „prostě taková“, bylo mi dobře, protože všichni byli veselí, tvořiví a jednoduše spolu.
Přišla jsem mezi vás a vy jste mě přátelsky přijali. Děkuji vám.
Děkuji dětem, vedoucím, Alešovi a Barči za celý ten „kouzelný“ týden mezi koňmi a pohodovými lidmi.
Vděčím vám všem, za svůj úsměv na tváři (a na duši).
Vaše "MikroTerezka" Dufková
