6. 6. 2004
Velbloudovy bloudy koňácké
Už je to pár dní, co jsme se vrátili z Koryčan, ale bylo by hříchem nepodělit se s Vámi o článek, který o této povedené akci našeho Klubu dětí napsal náš „veselopsavec“ Lukáš zvaný Velbloud. Hlavním bodem programu tohoto rekondičního pobytu pro tři desítky dětí uprostřed chřibských lesů byla ozdravná jízda v koňském hřbetě, čili hiporehabilitace, ale Velbloud Vás jistě přesvědčí, že jsme stihli zdaleka více.
Jako každý správný táborník jsem si nevedl deník a vše uchovával v paměti pomocí jakéhosi puzzle dojmů. Pokusím se nyní toto puzzle poskládat.
První den klasika. Příjezd na táborové parkoviště, náčelník přijel samozřejmě jako poslední, a to na bílém slonu slyšícím na jméno Ford, anobrž Papamobil. Poté co jej (rozuměj Aleša) mužstvo uvítalo individuálními pokřiky a jinými hlasovými projevy, srotilo se kolem něj množství mládeže, u hlavní paní doktorky MUDr. Meggie Chro – chro … - no však víte, jak se jmenuje Bob – množství rodičů s papírkama, které nesly vyjádření těchto zákonných zástupců, že jejich ratolest nemá černé neštovice či mor. Po asi půlhodině tohoto organizovaného zmatku jsme se usadili v autobuse a šinuli jsme se na Otrokovice. Zde již byla zastávka poněkud kratší, někteří zlínští členové vybíhali ven za kyslíkem či manželkami. Po chvíli jsme opět stáli v koloně na Hradiště a Koryčany.
S ranními mlhami jsme dorazili do Koryčan, kdež jsme ke svému nemalému překvapení zjistili, že na budově ještě sídlí jakýsi předchozí zájezd a tudíž budeme někteří z nás jednu noc pobývat v ubikaci slepených chatek zvané Hogan. S námi bydlela na chatce Strixie (už chápu pojem „Strixiiné bláznovstvá“). Ihned po ubytování jsem nelenil a přednesl přede všemi svůj monstrózní uvítací projev. Nato, jak už tomu v Handicapu bývá, jsme byli opět povoláni k „obřadu hrátek“, zpěvoher nebo něčeho podobného. Poté večeře, prográmek oficiální – venku (a také prográmek nelegální – v chatkách).
Tolik mé kusé vzpomínky… Počkejte, neplačte, další dny mám taky zafixované, jen pouze obecně. Tak tedy jak vypadal typický den koryčanský:
Ráno budíček, oblékání, zuby, snídaně, při které se hodně kecalo, denní rozkaz číslo 1, který vydával Náčelník, poté hurá na pokoje ustlat případné nedostlané postele a nachystat se na koně. Koně, resp. hipoterapie se odehrávala v kryté jízdárně, kterážto byla našim ideálním útočištěm před nepřízní počasí. Při jízdě byla vždycky sranda, protože Kuba K. rozvíjel za jízdy své sexuologické a rodinné vize, takže po několika dnech se tyto přednášky staly téměř nezbytným a oceňovaným prvkem.
Jak se střídaly skupinky, Strixie v jídelně zaměstnávala ostatní skupinky různými více-než-crazy-hrátkami, jako například že dva vybraní nešťastníci se museli navzájem dotýkat současně několika částmi těla, které Strixie určovala losem z klobouku. Po jízdě na koníkách následoval chutný a vydatný oběd. Dobrovolní číšníci by měli dostat Řád práce!! Aha, ten už vlastně není… Tak aspoň Řád bílého lva. Po obědě denní rozkaz číslo 2, poté rozchod na polední klid, při kterém docházelo k návštěvám a povídání. Jakmile odpočinek skončil, nastoupili jsme k odpolednímu programu, kterýžto obsahoval ponejvíce tvořivé dílny, hrátky anebo výpravy do města za nákupy. Jo a jednou nás Strixie pozvala na pivo. No, nakonec to byl vlastně zákusek a kofola, ale motivace to byla nápaditá… Jo a taky jsme navštívili místní tělocvičnu a při skotačení na kruzích, trampolíně, také s balónem i bez něj pak protáhly svá silná těla.
Po návratu z odpoledního programu už pomalu, ale jistě nastával čas k večeři. I srotil se lid táborový, aby žaludky své pokochal výdobytky pozemskými před večerním programem. Ten obsahoval různé náplně jako třeba promítací, opékací, soutěživou, rusofilskou (Хей ты Ваньо Иване…) a tak podobně.
A opět skok z obecného popisu dne. Poslední den započal se v trochu nostalgickém duchu, i pozvedl jsem proto povědomí lidu prohlášením, podle něhož si nesměli znepříjemňovat poslední táborový den pomyšlením na to, že v pozdní odpolední době nastane odjezd. Zřejmě se tím řídili, neboť jsem nepozoroval žádné známky chaosu. Poslední koně, poslední oběd, poslední odpolední klid, při kterém jsme kontrolovali zavazadla, povel k odjezdu, nástup, odjezd.
Ještě teď je mi těžko u srdce při vzpomínce na to žírné a bohaté období... Tož nic. Das ist alles fűr heute. Конец филма. AHOJ NA LETNÍM TÁBOŘE !!!
Velbloud - Lukáš Vyoral