10. 12. 2000
... u třetí desítky nocležníků postel rupla
Po roce se opět celý "handicapácký svět" sešel, aby v po strop našlapané Lesance "pařil" (tančil) a dováděl v karnevalovém reji. Letošní mikulášsko - předvánoční besídka byla totiž postavená jako karneval a musíme uznat, že si účastníci s maskami skutečně "vyhráli".
Ocenili jsme zvláště super teplovzdorného sněhuláka, Sněhurku a sedm trpaslíků, čerty, kominíka, spoustu princezen, Adamsovu rodinu a spoustu spoustu dalších. Ale jen tančit a rejdit, to by bylo málo. Jakmile jsme ocenili nejlepší nápady, začalo něco vskutku nečekaného. Byl totiž přivítán komisař pro uznávání světových rekordů a všem bylo oznámeno, jak bude motivováno toto odpoledne. Komisař měl bdít nad našimi výkony. Rozhodli jsme se totiž ustanovit několik rekordů do známé Guinnessovy knihy - všechny s přídomkem "... a to celé v karnevalové masce".
První pokušitelé o rekordy museli vydržet co nejdéle ponořeni v lavoru plném vody, v další disciplíně měli co nejdříve spořádat citrón (to jste měli vidět ty ksi... , pardon obličeje). A jelikož jsme znali vlohy osazenstva Lesanky, velké naděje jsme vkládali do "maxi řevu". Dovezený decibelometr se málem strhal, jak se uchazeči o rekord snažili. Ale co by neudělalo pro takovou slávu... Pak následoval kvíz ze znalostí, nebo spíše odhadu, nej nej výkonů uveřejněných v Guinnessově knize rekordů.
Pak jsme měli za úkol během pěti minut shlédnout co největší počet diapozitivů, které na nás chrlily tři promítačky, a musím uznat, že to byl pěkná "makačka na bednu".
Nato jsme doprostřed pódia přivezli železnou postel, abychom učinili největší karnevalový rekord, naskládat na postel co nejvíce lidí najednou. První desítka byla vcelku jednoduchá, u druhé už vládlo všude netušené veselí, no a když jsme dokončovali "nastupování" desítky třetí, ... najednou postel rupla, takže vznikla obrovská valná hromada. A jen škoda, že to nikdo nekameroval, kdoví jestli bychom nevyhráli v "Neváhej a toč"?
Tradičně k závěru pořádáme každý rok bohatou tombolu plnou hraček, kosmetiky a sladkostí. A samozřejmě tomu nebylo jinak ani letos, snad uspokojila každého. Ale ten největší dárek teprve přijít měl.
Jako dárek na rozloučenou - a trochu i připoměnou toho co jsme kdy zažili - dostali všichni účastníci nádherné kalendáře "Handicapu" - Třináct stránek se spoustou obrázků, ale hlavně i s narozeninami účastníků alespoň jedné z akcí Klubu dětí v roce 2000.
Michal Šídlo Zaplettal
