Dobytí Severního pólu - Handicap Zlín
Nacházíte se: Nástěnka / Zimní pobyty

Dobytí Severního pólu

10. 2. 2004

Na sever – a na jih a ...

 

I letos se konal zimní tábor v krnovském hotelu Salvator – a také letos, jako již tradičně bez sněhu. Nu což, poradíme si i bez něj.

Během prvního, jaksi „hrově-seznamovacího“ večera mezi nás vtrhla zběsilá polární výprava, psí spřežení a dokonce i mluvící sněhulák, aby nás navnadili k jejich následování na severní točnu. Vše kolem nás osvítila dokonce polární záře, všem drkotaly zuby zimou jak pila při plném výkonu, takže nám bylo nad slunce jasné téma letošního Krnova: „Dobytí Severního pólu“.

Sílu a odvahu jednotlivých členů výpravy bylo třeba pořádně procvičit a připravit nás na nejrůznější úskalí, proto jsme byli nuceni podstoupit množství zkoušek. Také jsme lovili tuleně, mačkali se k sobě jako tučňáci v hejně a zdolávali sněhovou vánici. Vyzbrojeni kompasem jsme šli cestou necestou polem nepolem, sice bez malotraktoru, ale s o to větším elánem stále směrem sever. To bylo třeba ještě překonat sněžnou slepotu nebo třeba hlad a žízeň. Ale společnými silami jsme nakonec dospěli k cíli a mohli si dopřát poznat ten magický zážitek „jít směrem k středobodu „S“ na sever a dalším krokem jít od něj směrem na jih“.  A čelem vzad a ono zase: „Na sever – a na jih a na sever – a na jih...“. Paráda.

Abychom se pěkně zahřáli, připravili pro nás expediční vůdcové perličkové poleženíčko v bublinkách (letos nám jej pořádně opepřila Strixie o své „bláznovstvá“ (pozn. překladatele, tento výrok se nám nepodařilo přeložit doslovně v jeho nejvýstižnějším významu, proto byl zachován v nezměněné podobě).

Také jsme měli možnost prožít atmosféru fajn odpoledne v místní Kolibě, kde jsme při kytaře a při poháru relaxovali jako nikdy. Taky jsme měli čas si zahrát pinec, také kulečník, taky jsme vyráběli dárečky ke Sv. Valentýnovi a taky za pomocí provázkové techniky kouzelné obrázky „polární záře“... A taky po večerce my starší... Ale to sem nepatří.

Jenom škoda, že se od léta náš milovaný Salvator předělává na Domov důchodců a my už nikdy nezažijeme jeho „čudo“. Teda někteří jsme uvažovali, že bychom si zde zamluvili pokojíčky do budoucna, ale nakonec to myslím nechali tak.
 
Váš Juraj Dafi Danko
(pro vysvětlenou – jsem nevidomý Slovák, který rád dofrčí na každou „pobytovku“)

 

Zvětšit