5. Indiánské léto - Handicap Zlín
Nacházíte se: Nástěnka / Další akce klubu

5. Indiánské léto

8. 6. 1998

... Burešovem se žene bubnování a jekot

 

Ano, už popáté zapřaháme týpí, deky, bubny a všechno to naše indiánské „harampádí“ za koně (tedy jen pod kapotou) a rozbíjíme tábor pro víkendové setkání, motivované oním známým kouzlem nedozírných prérií plných bizonů, kouzlem západního větru od Skalistých hor. Leč tentokrát hned na úvod změna - poněkud skromnější prostory zahrady Školičky bylo třeba nahradit novými většími, ono přece jen šedesát lidí pohromadě, to už něco vyžaduje. Takže se ocitáme v areálu Dětského domova ve Zlíně na Burešově.

Naši účastníci mají přijet až v sobotu, ale drobotina tohoto zařízení, která se motá pod nohama vždy a všude a stíhá klást otázky rychlostí blesku, nám na to dává velmi rychle zapomenout. Pro nás vedoucovstvo zkrátka začal dětský den pro tentokrát už během stavby a všech příprav.

Stihli jsme se jim i předvést v celé indiánské parádě, zabubnovat a zanotovat několik originálních songů, kluci i holky si zastříleli z luku. Samozřejmě, že se prohrábli vším v týpí, dokonce si vyzkoušeli asi o osmnáct čísel větší mokasíny i vyšívaný pásek, co kolem sebe obmotali dvakrát a ještě by za něj jednoho „drobka“ dali. Zkrátka radost až na kost. Jen někteří vedoucí mají z toho všeho nadšení a štěbetání ještě teď tiky v oku.

Ale to už se začaly objevovat „naše“ děti, aby se - jak jinak - „rozehřály“ seznamkama na úvod. Je pravda, že v tom úmorném vedru, co panovalo, by ani nemusely, ale bez toho to zkrátka nejde. Pak se všichni rozletěli k Indiánskému desetiboji, po něm si odpočali v týpí při povídání o starých dobách na  amerických pláních, samozřejmě nesmělo chybět bubnování atd.

A pak jsme začali z trošku jiného soudku. Nejdříve kouzelnickým výstupem slovutné Xeny Kaprfíldové a po ní loutkovým divadlem O Smolíčkovi. Po opečených špekáčcích jsme ještě chvilku okupovali všechny možné i nemožné prolízačky a houpačky místního dětského koutku, abychom si pak v týpí, ve stanech, či dospěláci pod širákem popřáli pěknou dobrou noc.

V neděli ráno někteří ještě s koblížkem v ruce pelášíme, protože v osm už chceme být na bazéně v lázních. Tolik hlav během „handicapáckého“ nedělního plavání asi pohromadě ještě nebylo. Co vám budu povídat, bazén je vždycky makačka, ale stojí to za to.
Svačinkou v městském parku odstartovala poslední hra tohoto víkendu „Jak stařeček měnil až vyměnil“. Poněkud pozpátku, ale sehráli jsme tuto známou pohádku, takže děti s jehlou na počátku pobíhaly od jednoho neznámého člověka k druhému a vyměňovaly ji postupně za věci cennější, aby tak na závěr získaly věc nejcennější. Je pravda, ani to Porsche, či jen horské kolo nikdo nevyhandloval, ale divili byste se, co všechno si děti donesly. Na Burešově už nás čekal oběd, neodmyslitelné diplomy, spousta kokin a odměn, ale taky loučení a balení, takže co naplat - ahoj zase někdy příště.

O atmosféru této vydařené červnové akce se s vámi chtěla podělit a ruku na dálku stisknout

Irča Masařová

P.S.: Nesmíme zapomenout poděkovat všem zúčastněným spolu-organizátorům, kmeni Ligy lesní moudrosti Woape - Otrokovice, loutkohercům z Domu dětí a mládeže Sluníčko, dále sponzoru - pekárně Veka Štípa a vstřícnému vedení i personálu Dětského domova Burešov.

 

Zvětšit