některé i vynést) do příkrých schodů dvouposchoďového autobusu, pak vydržet tříapůlhodinovou cestu autobusem, ale výsledek stál za to.
Voda ve všech bazénech byla neuvěřitelně teplá, kdo chtěl mohl vyjít (nebo silou medvědí našich asistentů se nechal vynést) na tobogán aby si užil trochu adrenalinu. Taky jsme si mohli nechat masírovat záda proudem vody z asi třímetrového vodopádu, nebo se slunili ve venkovních bazénech, protože byl krásný skoro letní den. Je parádní pozorovat sluneční paprsky přes stoupající páru z vody a vidět přitom spokojené úsměvy dětí, asistentů i rodičů (kteří si podobný relax opravdu moc zaslouží).
Sedm hodin ve vodě uteklo "jako voda". Takže se diskusní kroužky musely přesunout do autobusu. Ještě vybalit poslední řízky, pokochat se neuvěřitelným západem slunce, který nejmíň na 20 minut rozzářil oblohu do různých odstínů oranžové, a byli jsme doma.
Találkozunk legközelebb (nashledanou příště)!
Aleš Chudárek |
|
