Během letošního pobytu v Koryčanech jsme byli ubytováni ne jak vždycky 3 km od koní, ale přímo v areálu Hipocentra a s námi, tedy ve vedlejším křídle budovy, bydleli koníčci.
|
Okolí budovy vypadalo opravdu westernově - cvičiště a výběh, koňské hřívy vlající ve větru, ke kterým neustále bloudila zvídavá očička všech účastníků tábora, zkrátka divočina, že chyběl jen Buffalo Bill.
Klasický začátek dne - rozcvička, snídaně - ale co hlavně, hrr na koně. Ti byli hodní a trpěliví. Někteří z nás měli při nasedání trošičku strach, ale po dvou kolečkách na cvičišti jsme byli už hrdinové a třetí den bylo odvahy na rozdávání. Nebylo to jen takové sezení na koníkovi, ale každý podle svých možností prováděl různé cviky a ti nejodvážnější zkoušeli i klusat či vést si koně sami. Jezdilo se vždy celé dopoledne, které v přestávkách doprovázely různé hry a soutěže.
Odpoledne pak byla různě zaměřená. Vycházka do okolí, do městečka na nákup. A opět se hrály hry, soutěžilo se, malovalo na chodník a dokonce i střílelo ze vzduchovky. Zajímavé odpoledne bylo i při výrobě ptačích klícek z provázků.
Po večeři jsme pak většinou chodili do parku hrát lehčí míčové hry a hádanky. Samozřejmě co by to bylo za tábor bez táboráku, opékání špekáčků a zpívání písniček. Došlo i na promítání pohádek - sice jen z diaprojektoru, ale někteří si při tom alespoň vyzkoušeli své vyprávěčské schopnosti.
Vrcholem byla diskotéka, kdy jsme jídelnu vyzdobili vlastní "uměleckými výtvory". V průběhu diskošky jsme bezmezně řádili a premiérově zkusili štěstí i v BINGU, napínavé hře o velké ceny.
Čtvrtý den jsme vyrazili do vyškovské ZOO a bazénu, který jsme měli dvě hodiny jen a jen pro sebe. Cestou zpátky, ve Střílkách, jsme pak zkusili ze sušených květin aranžovat a vyrábět stolní nebo nástěnné dekorace. Vlastně na tom nic není - stačí mít jen trošku fantazie a je to. A na co jsem ještě zapomněl?
Špatná nálada? O té jsme neslyšeli. Počasí? Přece nejkrásnější týden letošního máje. Vedoucí? "Ušli" - píšeme jedničku s hvězdičkou. Dávali jsme koníčkům pamlsky? Dávali. Měli jsme ukázku drezůry koní? Měli, páni a jak umí poslouchat, líp jak my. A něco špatného tam fakt nebylo? Bylo, rychle to uteklo! Bolístka? Možná jen nějaká ta malá modřina. A co domečky na kolečkách? Dvě menší opravy. Smutno po nejbližších? Ano, ale jen trošičku. Bylo nám líto, že to skončilo? Bylo, ale máme diplomy a fůru pěkných vzpomínek.
A pokud nevíte, jaké hry jsme přesně hráli nebo proč má koníček u jména třeba XXII/46 - přijeďte příště - zvíte všechno a možná ještě něco navíc. |
|
Hlavní stránka
